Deset let poté

Začátkem února uplynulo deset let ode dne, kdy se v našich končinách konal první event – First czech geomeeting / První české geosetkání. Jeho organizátorem byl Milancer. Na eventu se sešlo dvanáct kačerů. I když to může znít nepravděpodobně, byla to téměř třetina všech aktivních kačerů. Tehdy jich totiž bylo u nás pouhých 37. Pokud by se na výročním eventu po deseti letech sešla třetina ze všech dnes aktivních kačerů, vydalo by to na celé okresní město.

Před deseti lety
Kde jinde by se měli sejít čeští kačeři na prvním českém eventu, než v hospodě u piva. Konkrétně to bylo v Novoměstském pivovaru v Praze.

Jeden z prvních kačerů Toniczech, který se nakonec eventu nezúčastnil, připravil pro účastníky alespoň překvapení ve formě dočasné keše. Souřadnice uvedl do svého WN logu, aby si ji všichni mohli cestou domů po skončení eventu odlovit. Můžeme tak s nadsázkou hovořit o „první české lab keši“.

„Ta „bonusovka“ byla opravdu jen taková osobní pozornost. Přece jen jsme byli tehdy rádi za každou příležitost něco dalšího hledat. Nových keší přibývalo pomalu. Nejednalo se tenkrát tedy o oficiální keš. Tak trochu jsem tím předznamenal CWG, protože obsah keše tvořila dřevěná kolečka, omalovaná motivem státní vlajky a open-source loga GC, tj, takového toho G s křížkem na konci.“, říká Toniczech.

Po deseti letech
Milancer uspořádal před Novoměstským pivovarem výroční Czech Event 10th Birthday. Z původní dvanáctky účastníků prvního eventu u nás je dnes aktivních sedm kačerů a na event po deseti letech se jich přihlásilo pět. Z těch, kteří vydrželi u geocachingu celých deset let, dorazili Milancer, groula, Anneke, Dorcadion a DaFy. Tentokrát už nechyběli Toniczech ani Saman, kteří se prvního eventu zúčastnit chtěli, ale nemohli.

Celková účast byla mnohonásobně větší, ale díky spořádanému kačerstvu to nebyl žádný problém. Jako na většině eventů byl v první chvíli owner obsypán hromadou zápisu chtivých lidí. Milancer se ujal prodeje cwg. Logbook měla na starost jeho maminka, která sama také aktivně kešuje.

Logování probíhalo dle roku registrace na geocaching.com. Tento systém zápisu byl trochu náročnější na organizaci i čas a někteří to mohli brát jako zbytečné zdržování. Pro ownera to ale jistě bude zajímavé srovnání a zároveň malá sonda do osazenstva těchto dvou eventů. Během těchto deseti let totiž Milancer žádný další event už neuspořádal.

 

Po skončení eventu před pivovarem proběhlo vzpomínkové setkání v jedné z holešovických hospod v užším kruhu účastníků prvního eventu a blízkých přátel. Nicky jako Toniczech, Milancer, Anneke, Groula, Dafy a další, dnes možná skoro nikomu nic neřeknou, ale zcela jednoznačně jsou „průkopnickou“ generaci českých kačerů a kačerek. Můžeme je považovat za opravdu zkušené kačery a je hezké vidět, že geocaching stále provozují a nebyla to pro ně tenkrát jen chvilková zábava. Pro některé je to životní styl. A bylo na co vzpomínat…

 

Při té příležitosti jsme se zeptali

Jak vnímáte geocaching po těch 10 letech?

• Anneke: „V roce 2004 vznikala geocacherská komunita. Po únorovém, vůbec prvním eventu se v květnu konal v České Kanadě první víkendový a začátkem září proběhlo u Hamerského rybníka v Praze první Geopivo – na několik dalších let pravidelné setkání cacherů z Prahy a okolí. Pro ilustraci toho, s jakou intenzitou se tehdy kešovalo, bych chtěla připomenout, že se na stránkách geocaching.cz zobrazoval přehled nejen posledních tří založených keší v ČR, ale i posledních – tuším pěti – nalezených a ve všední dny jsme občas napjatě vyhlíželi, zda v ten den vůbec přibyde nějaký nový nález. Tím pádem jsme se alespoň virtuálně mezi sebou všichni znali, věděli jsme, kdo kdy kde kešoval a jak se mu při tom vedlo, a seznamování na eventech tak ještě poměrně dlouhou dobu probíhalo velice přirozeně – člověk si vlastně jen přiřadil k jinak známým lidem skutečnou podobu.
  Mám dojem, že situace se výrazně změnila někdy kolem roku 2007. Nejenže už tehdy byli kačeři poměrně diferenciovaní podle regionů, ale i v rámci pražské komunity se začaly vytvářet segregovanější skupiny – Hexenschussbrigade kolem Dorcadiona a Dandry, Patologové kolem Pitrise a Baluua, apod. Sice jsme se mezi sebou stále znali, ale najednou už byl třeba dost zásadní problém vměstnat se na eventu do jedné hospody, takže někdy v tu dobu jsme si podle mě začali hledat i mezi geocachery kamarády a spřízněné duše místo toho, abychom se družili s celým davem.
  Já osobně jsem v roce 2003 začala kešovat víceméně sama, pak se přidružili někteří kamarádi a zejména v letech 2007 a 2008 nám fungovala právě taková malá parta, kdy jsme skoro každý víkend vyráželi na výlety. Pak ovšem někoho geocaching omrzel, někdo jiný se třeba odstěhoval, já jsem se vdala a narodily se mi děti a po deseti letech s překvapením zjišťuji, že opět kešuji samostatně (tedy s dětmi, respektive s rodinou).“
• DaFy: „Dřív to bývalo klidné a komorní. Člověk vždycky čekal týden, dva, jestli se někde objeví nějaká keška, když chtěl něco ulovit. Dřív nebyl problém mít mapu vyčištěnou, teď se nových keší zakládá strašně moc. Ale na druhou stranu si dneska člověk může vybírat. Když jsem přišel na první event, tak jsem zjistil, že Milancera znám od vidění z radioamatérských aktivit. Začátek geocachingu u nás, to byli spíš víc technicky zaměření lidé.“
• Dorcadion: „Za těch 10 let se z geocachingu stala masovka, která je propíraná v médiích a kterou dělá pomalu každý druhý. Tím pádem to, co k tomu člověka táhlo dříve mnohem víc, že to byla skrytá činnost, kdy o tom nikdo nevěděl a nikdo to téměř nedělal, tak to už není. Všichni ti lidi se mezi sebou znali, ta komunita fungovala úplně jinak. Scházeli jsme se mnohem víc, jezdili jsme na výlety a různé akce. Eventy jsme absolvovali všechny, to už samozřejmě dneska neexistuje, protože už je toho moc. Kešky jsou všude. Člověk si musí vybírat. První event se mi líbil, potkal jsem stejný blázny jako já. Dodnes jsem s nimi v kontaktu a jsme kamarádi.“
• Šaman: „Vnímám, že geocaching hraje mnohem více lidí, ale nesdílím přesvědčení mých generačních souputníků, že šlo všechno do kytek a podobně. Pro mě je stále spousta hezkých i ošklivých keší . Čím více je kačerů, tím je logicky více keší – těch pěkných a bohužel i těch ošklivých. Hodně lidí je přesvědčeno, že bylo vytvořeno mnoho nekvalitních keší. Už to není prostě uzavřená skupina, kde se všichni znají, ale je to už masová zábava.“

Myslíš, že za dalších 10 let budeš ještě chodit na kešky?

• Anneke: „Předpokládám, že pokud to okolnosti dovolí, budu se geocachingu věnovat i za dalších deset let; ovšem vůbec netuším, jakou podobu bude to moje keškování mít. Sním o tom, že se nám podaří dát znovu dohromady zmíněnou partu, ale zatím tomu nic moc nenasvědčuje, takže stále nostalgicky vzpomínám na pro mě „Zlatý věk“ ve zmíněných letech 2007–2008.“
• DaFy: „Keškovat snad budu a doufám, že v rozumné míře. Když vidím některé honibody, co jsou schopní dělat, jak třeba plánují výpravu za keškami jen podle toho, aby měli hezké statistiky. Mně jde především o to, udělat si hezký výlet.“
• Dorcadion: „Jestli bude geocaching existovat, tak asi jo, ale už to nebude v takové kvantitě, jako jsem to dělal na začátku, kdy jsem tomu věnoval veškerý volný čas.“
• Šaman: „Myslím si, že určitě ano, jestli nevypnou Saturnina (satelity GPS, pozn. red.). Teď nedělám nic jiného, než co jsem dělal tenkrát. Chodím na výlety, bavím se s lidmi, chodíme spolu do hospody. Je to součást mého životního stylu, ale neřekl bych, že kvůli geocachingu jsem ho měnil. Byl to můj styl i před tím, a pokud to jen trochu půjde, budu v něm pokračovat i nadále.“

Věnuješ se nějakým dalším aktivitám, které vedle geocachingu vznikly, jako waymarkingu nebo munzee?

• Anneke: „Jak můj bratr (haggaeus), tak muž (Dadan) se věnují i waymarkingu. Zaujal mě, jednu dobu mě bavil možná i víc než geocaching, ale zakládání waymarků je na čas strávený u počítače přece jen výrazně náročnější než geocaching a s malými dětmi mi už na něj nezbývá kapacita – to raději vyběhnu ven na fyzickou keš.“
• DaFy: „Munzee, to mě taky chytlo. Byla taky fáze, kdy se muselo čekat, než se někde objeví. Chvíli jsme si s kamarádem „munzeeky“ vyráběli navzájem. Munzee je dobrý, když chce člověk vypadnout z práce trochu se provětrat a žádná krabička není po ruce.“
• Dorcadion: „Dělám oboje. Waymarking teď dělám možná mnohem víc než geocaching. Není to ale o lovení, spíš ty waymarky vytvářím. Člověk se tam uplatní s fotografiemi, může je tam dávat ve vysoké kvalitě. Když fotím zajímavá místa a objekty, můžu se tam vyřádit. Naopak svoje kešky už jen udržuji a nové nezakládám vůbec. Kešky teď mají nízkou životnost, především díky množství lidí, co na ně chodí a jak se k nim chovají.“
• Śaman: „Ne, tohle vůbec nedělám. Myslím si, že to už není o těch hezkých místech. Geocaching je pro mě více o pěkných místech a výletech. Waymarking a munzee jsou z mého pohledu více honbou za body.“

Šamane, mrzí tě, že jsi nebyl na tom prvním eventu?
„Nemrzí mě to vůbec, protože jsem byl na horách a bylo mi tam taky dobře. Myslím, že jsem si tam dokonce ulovil jednu kešku.“

Foto:  bxhome, MirekaOne, PerchCZ