Georáj za polárním kruhem

Podíváte-li se pozorně na mapu Finska, možná vám tvar země připomene ženskou postavu v sukni. Právě tam, kde by „slečna Suomi“ měla své oči, se nachází nádherné jezero Inari. Vodní plocha o rozloze cca 60×90 km je protkaná tisíci ostrůvků, nesčetným množstvím zálivů a výběžků, porostlých staletými borovými a březovými lesy. Cestovatel, který se odváží až na samý sever finské země, bude uchvácen jak čistou, nedotčenou subarktickou přírodou, tak nesmírně zajímavou sámskou kulturou, která je díky stále prosperujícímu chovu sobů živá a v rozkvětu. Navštivme centrum finskolaponské kultury Inari, pusťme se s pokorou a radostí do prozkoumávání krás přírody v jeho okolí a nezapomeňme si na cestu přibalit navigaci. I zde, 350 kilometrů nad polárním kruhem, je totiž co lovit.

VÝCHOZÍ SOUŘADNICE: N 68 54.600  E 27 00.800

Když jsem se loňského září vracel z oblasti Inari, vzpomněl jsem si na slova svého tamního kamaráda Mattiho: „Každé roční období v Laponsku má svůj důvod, proč se tomu kraji vyhnout. Stejně tak ale máš důvody, proč sem jít a nechat se navždy polapit. Záleží jen na tobě, jak se na věci díváš…“

Kratičký, barvami vybuchující laponský podzim nastane již zanedlouho, takže je na místě čtenáře seznámit s oběma protipóly:

• Mínus: Podzim v Laponsku umí být vlezlý a studený. Vytrvalý ledový déšť zvaný „vihma“, nebo několikadenní mlhy umí zdramatizovat putování i velmi zkušeným „lidem divočiny“, jak sami sebe nazývají finští vandráci. A i když se vyznáš v divočině, může na tebe padnout pravá laponská chmura, se kterou se bojuje opravdu těžko.
• Plus: Není krásnějšího a barevnějšího období, než je laponský podzim, Finy zvaný „ruska“. Kolem poloviny září se celý širý kraj rozhoří jak na zemi, tak ve větvích stromů bláznivými gejzíry neuvěřitelných barev. I barva oblohy nezůstává v těch dnech stranou, ať už je krásně modrá, nebo pod oblaky šedo-fialovo oranžová… V tomto období už nelítají žádní komáři, neboť je spálil první srpnový noční mráz. Pozor jen na skoro neviditelné mušky „polttiainen“, tedy v českém otrockém překladu „palivec“.

 

Inari – centrum sámské kultury
Rozlohou svého území představuje obec Inari nejrozlehlejší sídlo Finska, je dokonce větší, než Helsinky. Na ploše 17 333 km² (pro srovnání, rozloha Prahy, Středočeského a Libereckého kraje dohromady ještě na toto číslo nestačí) ale žije jen cca 6800 lidí. Z toho v samotném Inari, typicky rozcourané severoskandinávské vesnici při pobřeží stejnojmenného jezera, žije jen kolem 700 obyvatel, z nichž se asi polovina hlásí k sámské národnosti.

Sámská kultura zde v posledních letech výrazně zvedá hlavu. Venku sice nebudeme nejspíš potkávat lidi v tradičních barevných krojích, jako v norskosámském Kautokeinu, přesto můžeme nakouknout dostatečně pod pokličku života původních sobařících obyvatel dalekého Severu. Přímo v Inari stojí za návštěvu jak vynikající muzeum sámské kultury Siida, k jehož vnitřní expozici přiléhá veliký skanzen na pobřeží jezera, tak nově vybudované centrum sámské kultury Sajos.

Tradičních postupů a starých sámských symbolů využívá i místní stříbrotepec Matti Qvick, jehož stříbrnická dílna Inarin Hopea rozhodně stojí za zastavení a utracení nějakého toho eura. Tradiční sámské předměty (nádobí, oděvy, kopie šamanských bubnů) i nahrávky tradiční hudební formy joik nabízí zase odnož „domorodé“ rukodělné firmy Sámi Duodji.

 

Po vlastních nohou
Až se pokocháte laponskými artefakty a projdete si celou dědinu, kde fungují dvě samoobsluhy a dva hotely s hospodou, je čas vyrazit do lesů a k vodě. Obojího je zde dost. Námětů na zajímavé jedno- až dvoudenní výlety si můžete najít zhruba na týden (viz KAM NA VÝLET). Osobně bych doporučoval výšlap na zhruba deset kilometrů vzdálenou tundrovou horu Otsamo, kdy vás stezka vede kolem peřejnaté řeky Juutua, minout byste ani neměli ani „kostel v divočině“ Pielpajärvi. Na obou místech lze přenocovat v otevřeném srubu (viz Pravidla chování v tupě), ke srubu u kostela patří i otevřená sauna na jezerním břehu. V sezóně pro turisty funguje za příznivých klimatických podmínek výletní loď k posvátnému ostrovu Ukonkivi, bizarní skále vystupující nad hladinu Inarského jezera. Zde sídlí bůh bouří a větru Ukko, neboli laponsky Bieggolmai. Že jde o bytost stále mocnou, jsem se v kraji mnohokrát přesvědčil i já sám…

 

Návštěva inarského kraje by se neměla odbýt jedním či dvěma dny. Když už se dostanete až tak daleko nad polární kruh, určitě se vyplatí si to zde pořádně užít. Část turistů zde jen zastavuje při stíhací jízdě na nejsevernější výspu Evropy Nordkapp, ale to vážně nedoporučuji. Posvátný, mocný kraj kolem jezera Inari si zaslouží vaši pokoru a čas. Jen tak vám otevře svou tajemnou, mnohdy i temnou, ale vždy mocnou a uklidňující náruč.

V oblasti se dá velmi zajímavým způsobem strávit i několik týdnů. Inari je východiskem do nejrozlehlejšího chráněného území Skandinávie, národního parku Lemmenjoki, ke kterému na západě přiléhá norský národní park Øvre Anárjohka. Asi 70 km na jih se můžete opustit silnici v Saariselkä či Kiilopää a vydat se do nitra dalšího obřího národního parku Urho Kekkonen. Ale o nich někdy příště.

Doprava

Letecky se dostanete až do Ivalo, střediskové obce, ležící cca 40 km jižně od Inari. Přestupuje se v Helsinkách. Jde o nejdražší, ale nejrychlejší variantu. Z Ivalo jede do Inari denně alespoň jeden autobus.

Další možnost představuje let přes Helsinky do „brány Laponska“ Rovaniemi, města ležícího těsně pod polárním kruhem, které je známé nejen díky vánočnímu dědkovi Joulupukkimu, předobrazu Santa Clause, ale zejména kvůli funkcionalistické architektuře, na které je podepsán světoznámý designér Alvar Aalto. Rovaniemi je dobře dostupné i po železnici z Helsinek, cesta trvá cca 11 hodin.

Pro kované romantiky s dostatkem času však doporučuji cestovat s jízdenkou Interrail vlaky přes Hamburg, Kodaň, Stockholm a Turku. Mezi posledně jmenovanými městy projedete nočním trajektem společnosti Viking line. Noc ve spacáku na horní palubě obří lodi, pokud je hezké počasí, představuje hluboký zážitek. Z Turku není problém jet vlakem až do Rovaniemi, dál už se musí spolehlivou, pohodlnou, leč drahou autobusovou dopravou.

 

KAM NA VÝLET

Kratší výlety:

• Inari – Otsamo a zpět. Cca 18 km, možnost přespání v otevřeném srubu na vrcholu hory Otsamo.
• Inari – Pielpajärvi – Pielpavuono a zpět. Cca 20 km, na trase je „kostel v divočině“ Pielpajärvi, kde je i otevřený srub na přespání a sauna.
• Inari – Ukonkivi a zpět. V sezóně a za příznivých klimatických podmínek výletní lodí na jezero Inari, možnost vystoupit na posvátném ostrově.
• Inari – Oivan kämppälampi – Keski Taimenlampi – Saaran Taimenlampi a zpět. Cca 25 km, trasa provede typickou krajinou jezer a zalesněných kopců. Na cestě u jezer jsou vybudována ohniště s nejnutnějším zázemím (dřevník, sekera, pila).
• Inari – Ritakoski a zpět. Cca 10 km, na peřejích Ritakoski je dřevník a ohniště.
  Mapa: Inarijärvi 1:50 000 (k dostání v Siidě)

Delší vandry:

• Národní park Lemmenjoki (Lemmenjoen kansallispuisto). Doprava školním autobusem z Inari 1× denně. Největší finský NP s historií zlatokopectví. Značený okruh s otevřenými sruby je cca na 4 dny cesty, pro zkušené dobrodruhy se otevírá možnost takřka nekonečného vandrování divočinou jen podle mapy a buzoly. Mapa: Lemmenjoki 1:100 000 (Siida)
• Národní park Urho Kekkonen (Urho Kekkosen kansallispuisto). Doprava z Inari autobusem do Ivalo a dále do Kiilopää nebo Saariselkä. Krom značených cest na západním okraji parku je možné prochodit obrovské území s mapou a buzolou po neznačených stezkách či off-road – nižší náročnost a menší nebezpečí, než v divoké oblasti Lemmenjoki. Mapy: Sompio-Kiilopää (západní část) 1:50 000, Sokosti-Suomujoki (centrální a částečně východní část) 1:50 000, Koilliskaira 1:100 000 (celková). K dostání buďto v Siidě, nebo v Ivalo (Jormasport, Maanmittauslaitos)
• Přírodní rezervace Kevo (Kevon luonnonpuisto). Doprava z Inari autobusem směr Karigasniemi, Karasjok (NOR). Jde o přísně chráněnou oblast s pohybem jen po značených trasách, ty vedou podél obrovského kaňonu řeky Kevojoki. Mapa – Kevo-Utsjoki 1:50 000 (Siida).
• Divoká oblast Muotkatunturit (Muotkatunturit erämaanalue). Doprava jako do Kevo, jen vyrazíte na jih místo na sever. Obrovské území divočiny, jen velmi málo otevřených srubů, drsná krajina, vhodné jen pro velmi zkušené turisty. Mapa: Muotkatunturit 1:50 000 (Siida, Ivalo).

 

Nocování (nejen) v divočině
Pokud máte i v divokých krajích rádi pohodlí a nemáte hluboko do kapsy, můžete se v Inari ubytovat v Hotelu Inari (dříve Ranta Mari) hned u zastávky autobusu nebo v hotelu Kultahovi (silnice na Lemmenjoki). Stará Ranta Mari ještě cca do roku 2010 představovala jednoznačnou volbu, ceny byly příznivé, byla zde velmi stylová hospoda navštěvovaná sobaři a dřevaři. Po změně majitele šla úroveň dolů a ceny nahoru… Oproti tomu Kultahovi představuje dobrý standard, včetně restaurace.

Dále se lze na Inari (cca 2 km od centra směrem na Ivalo) ubytovat v chatovém kempu, je zde možno i postavit stan.

Stanování je zakázáno na soukromých pozemcích kolem jezera, jinak v Laponsku platí „právo každého člověka“ na volné táboření nejméně 150 m od nejbližšího obydlí. Nikdy jsem neměl problém se stanováním na břehu jezera za inarským luteránským kostelem.

V blízkém okolí Inari jsou dva otevřené sruby (autiotupa, resp. päivätupa). Päivätupy na Otsamu a na Pielpäjarvi mají nižší standard, než autiotupy v národních parcích – jsou převážně určeny pro denní zastavení se (päivä=den), ale smí se v nich i přenocovat. Vždy v nich najdete kamna, plynový vařič s bombou, v okolí je kadibudka, dřevník s pilou a sekerou a zdroj pitné vody. Více v rámečku „Pravidla chování v otevřených srubech“.

Pravidla chování v otevřených srubech
Autor tohoto článku stál před několika lety u zrodu kampaně proti zneužívání finských otevřených srubů českými cestovními kancelářemi i individuálními turisty.
Prosím RESPEKTUJTE NÁSLEDUJÍCÍ DESATERO:

1. Srub je určen k přespání na jednu noc, jen za extrémně špatných podnebných podmínek se toleruje dvojí přenocování.
2. Při zaplněné kapacitě srubu má právo na místo POSLEDNÍ DORAZIVŠÍ = nejvíce unavený člověk.
3. V tupě se chovejte tiše a ohleduplně vůči ostatním. Odpadky odnášejte vždy s sebou!
4. Vždy noste s sebou stan, na místo v tupě nemáte žádný automatický nárok!
5. Před odchodem v tupě ukliďte, připravte pro další návštěvníky nejméně tolik dřeva, kolik jste sami spotřebovali (uptrade).
6. Vždy před odchodem zkontrolujte, že v kamnech není oheň ani žhavé uhlíky, dvířka kamen musí být zavřená! Mnoho krásných starých srubů „díky“ pitomosti turistů lehlo popelem…
7. Vždy před odchodem na bombě s plynem zavřete její kohoutek!
8. Nenechávejte nikdy v kýbli zbytky pitné vody (v zimě mráz roztrhne kýbl, v létě se může voda zkazit).
9. V tupě najdete vždy návštěvní knihu, zapište svá jména a odkud a kam jdete (pro případ, že byste se ztratili, aby se zvýšila šance vás najít). Nepleťte si knihu s „milým deníčkem“ – ten si noste svůj.
10. Pokud jedete do Laponska s „zážitkovou cestovkou“ která vám v ceně zájezdu nabízí „ubytování v otevřených srubech“, ohraďte se proti tomuto počínání. Cestovky vydělávají na turistech, ale samy nic nikomu neplatí – tupa je zdarma pro každého slušného návštěvníka.

 

Rizika a opatrnost
Pohyb v divoké přírodě Laponska klade značné nároky na zkušenost vandráka, jeho schopnost přežít v divočině, dobrou orientaci s mapou a busolou. Jen zlomek tras je zde nějak značený, většinou se pohybujete po soby či lidmi vyšlapaných pěšinkách a nevyhnete se ani úplnému „off-road“ putování. Vždy dobře plánujte trasu! Ideální je někomu v civilizaci nahlásit, kam a na kolik dní odcházíte. Noste s sebou vždy zásoby jídla o 2 denní dávky větší, pro případ, že byste se ztratili. Potřebujete každopádně dobré, pevné a nepromokavé boty (goretexky nebo holínky s trekkovou podrážkou), velký a pevný bágl, dvouplášťový stan, náhradní oblečení, jídlo, tábornické nádobí a nůž, sirky, nikdy nevycházejte bez podrobné mapy a buzoly! GPS s mapovými podklady Finska také nic nezkazíte.

Pokud zabloudíte, zůstaňte klidní, zkuste se vrátit na místo, kde jste se naposled orientovali. Pokud se ztratíte, vylezte na nějaký holý vrchol, zkuste se na něm zorientovat podle mapy v terénu, zkuste zde chytit signál mobilu. Další šanci na záchranu představuje vždy následovat vodní tok po jeho proudu, po několika dnech vždy dojdete k nějaké civilizaci (osada, silnice).

Vyhýbejte se bažinám, velmi opatrně je obcházejte, pokud to není nutné, nezkoušejte je brodit, hrozí smrtelné nebezpečí! Z velkých zvířat představují určité nebezpečí medvědi, ale díky dostatku prostoru všude kolem vždy spíš medvěd uvidí vás, než vy jeho, a zůstane v klidu. Dobrou prevencí je cinkající rolnička na batohu – zejména pokud cestujete sami. Pokud se dostanete až k medvědím brlohům (čpavý pach zvířat, stopy, výkaly), vždy opatrně vycouvejte, kudy jste přišli a místo velkým obloukem obejděte. Vlci a rosomáci se vás budou bát. Pokud potkáte losa, zůstaňte stát a nechte jej odejít, abyste jej nevyplašili (splašený los je více nebezpečný, než medvěd).

Připravte se na prudké změny počasí. Před výletem se snažte zjistit místní předpověď počasí. Na podzim se můžete setkat s několikadenními mlhami, při takové předpovědi raději nevyrážejte, hrozí velké nebezpečí.

 

Kešky poblíž Inari
Ač finské Laponsko představuje v mnoha směrech nejméně zkrocenou a civilizovanou krajinu Evropy, v oblasti geocachingu to úplně neplatí. Finové, milující přírodu a pohyb v ní, jsou rovněž dostatečně hravým národem, tudíž kešky zakládají a udržují v míře, na kterou jsme zvyklí i z našich zemí. Pochopitelně, že v úplné divočině o keš nezakopnete třeba mnoho dní, ale Inari a jeho okolí považujte v tomto směru za docela civilizovanou píď země.

Zde přináším tipy na několik keší na zajímavých a krásných místech:

• GC4TM2D – Inari Travel Bug Hotel – krásná large krabice pod zámkem, při muzeu Siida
• GC4Q5JM – Alakoski – tradička při ústí řeky Juutua do jezera, lze si vzpomenout na autora článku, který vždy po sauně na tomto místě skákal do vody
• GC5D4V8 – Huutokallio – tradice na mém oblíbeném výběžku skal do jezera. Místo se jmenuje „Volací skála“ protože v dobách, kdy v Inari nebyl ještě most, se z Huutokallia obraceli věřící křičenou modlitbou ke kostelu…
• GC3MW90 – Golden Dream / Pyrykien palsta – multina, která vás provede po atmosférickém inarském hřbitově po stopách legendárních zlatokopů, zde pohřbených
• GC4PWH4 – Sajos – nová tradička věnovaná sámskému kulturnímu centru
• GC4Q5FZ – Saarikosken tanssilava – tradička na oblíbeném rybářském fleku při řece Juutua
• GC4PWNK – Jäniskosken riippusilta – keška věnovaná visutému mostu přes Juutuu na „Zaječích peřejích“ – nádherné místo…
• GC4QNH4 – Haapakoski – další nádherné peřeje na řece Juutua
• GC4Q1KK – Ritakoski – a do třetice peřeje, tyto jsou moje nejoblíbenější…
• GC55TNQ – Juutuan panoraama – zřejmě není třeba překladu, výhledy na řeku jsou odsud kouzelné
• GC32H86 – Otsamo – tradička na vrcholu stejnojmenné hory s pěknou terénní obtížností
• GC5D4RJ – Kirkon vaiheilla – krabička věnovaná inarskému luteránskému kostelu
• GC3HC87 – Pielpavuonon laavu – odlehlejší keš, kterou lze odlovit při absolvování jednoho z doporučených výletů, je věnovaná přístřešku v jezerním zálivu

Věřím tedy, že vás nádherné Inari chytne za osrdí aspoň v drobném zlomku tolik, co mne. A kdyby ne, můžete si zde, vysoko nad polárním kruhem, alespoň slušně zakombajnovat a přidat do svých statistik velmi cenné polární atributy.

Vítejte na Inari – TERVETULOA INARIIN!

Text a foto: Riku Hanus alias PAHA AHMA