Minarjo – jde převážně o to jít ven

Začátkem letošního roku jsme publikovali rozhovor s prvním českým reviewerem. Ten měl u čtenářů velký ohlas, a tak není tedy nic divného na tom, že téměř po půl roce přinášíme rozhovor s kačerem lovícím pod nickem minarjo, kterého si ti služebně starší pamatují jako TrainTour Reviewera.

Pepo, patříš mezi služebně nejstarší kačery, jak a kdy ses ke geocachingu dostal a co bylo tím hlavním impulsem?
Na jaře 2006 měl Mountfield akci „GPS ke kolu zdarma“. Šlo o Garmin eTrex Legend vhodný na pěší turistiku i kolo. Zrovna jsem v té době nové kolo potřeboval, tak jsem si řekl (stejně asi jako mnoho jiných budoucích kešerů): „Proč této akce nevyužít?“ Tato GPS na svou dobu nepatřila ke špatným, takže jsem ji při turistice i na kole začal využívat. Na internetu jsem se pak dozvěděl i o jiných možnostech, například právě i o Geocachingu.

Zkusil jsem to, a hledání první nejbližší keše si pamatuji doteď. Byla to dnes již archivovaná tradička GCKVD3 v Kinského zahradě v Praze, poblíž tehdy mých domovských kolejí Strahov. Protože byla schovaná mezi četnými skalkami, dala mi jako začátečníkovi zabrat. Byl jsem tam dvakrát a celkem jsem hledal snad 50 min. Až druhý pokus dne 5. května 2006 byl úspěšný. Celkem mě to jako pěšího turistu a cyklistu chytlo a GPS jsem tak kromě turistiky a kola tak nějak přirozeně zapojil i do hledání keší. Ostatně nebyl jsem sám. Tato akce zmíněného prodejce zahradní techniky přivedla ke GC mnoho nových kešerů, už tehdy (dle fór) k nelibosti služebně starších. A to nikdo z nás nečekal, jak mnohem výrazněji se to vyvine v letech následujících:).

S geocachingem jsi začal v době studií. Už tam jsi měl blízko k technickým hračičkám?
Jedna otázka mimo GC, ale proč ne. Ano, skutečně jsem do Prahy přišel za studiem na Fakultě elektrotechniky na ČVUT, obor výpočetní technika. Tu jsem studoval už na střední průmyslovce SPŠE v Pardubicích. Studium mi v pohodě šlo stejně jako před tím na střední škole, kde jsem byl dokonce nejlepší ve třídě, ale nechci se chvástat, šprti nebývají v oblibě:). Časem jsem ale zjistil, že tento obor není to, co bych chtěl v životě dlouhodobě dělat. Počítače jako zájem ano, jako práce ne. Obecně si nedokážu představit, že bych měl být celý den zavřený někde v kanceláři u počítače v jakémkoli oboru. A kolegové ze školy, kteří u programování zůstali, mi dávají za pravdu. 

Co děláš teď?
Doprava, zvlášť ta kolejová, mě lákala už od mládí. A díky tomu, že jsem se v Praze „zabydlel“, se mi zalíbila i ta tramvajová. Po čtyřech letech jsem byl už definitivně rozhodnut, že práci programátora dělat nebudu, studium jsem přerušil, a v dubnu 2008 jsem nastoupil do kurzu řidičů tramvají. Od konce června 2008, už je to tedy 6 let (letí to) vozím po Praze cestující v tramvajích. Někomu se může zdát zvláštní, že ho vozí tramvají někdo, kdo studoval vysokou školu, ale já jsem spokojen a baví mě to. Je to pestré, střídám mnoho různých linek, i několik typů vozů. Není to stereotyp jako třeba v metru, kde mají strojvedoucí stále stejnou linku a jsou pořád jen v tunelu.

Možná by se mnozí divili, kolik je mezi řidiči tramvají a metra vysokoškolsky vzdělaných lidí. Není to rozhodně práce pro každého, už na vstupních psychotestech tak polovina zájemců neprojde. Kdo to nezkusil, neuvěří:). Někdy je potřeba jít víc za svým snem, než koukat na to, co na tu změnu řeknou jiní. Stejně málokdo nakonec dělá přesně to, co vystudoval, jak to vidím i na bývalých spolužácích. Nejsem v tom sám:).

 

Starším kačerům jsi znám coby TrainTour Reviewer. Jak jsi se jím stal?
Už předtím, než jsem se ke schvalování keší dostal, jsem se snažil nováčkům na fórech geocaching.cz odpovídat na všetečné dotazy. Také jsem dělal moderátora Geowiki. Provedl jsem tam celkem ostrou očistu v tehdy nepřehledné džungli. Přispívalo sem mnoho lidí bez jasného systému, bylo tam mnoho duplicitních, chaoticky propojených stránek bez pevné osnovy. Dnes je to o poznání přehlednější. Pravděpodobně i tímto způsobem jsem se dostal v roce 2007 do povědomí tehdejších reviewerů (haggaeus a Geolens Reviewer).

Také mi pomohlo náhodné seznámení na jednom závodním eventu v květnu 2007 (GC10CWG) na jihu Čech s Igim (Geolens Reviewer) ze Slovenska. Do té doby jsem ho osobně neznal. Ten byl svědkem mého zapálení do GC při lovu keší:). V říjnu 2007 se haggaeus, náš první CZ reviewer rozhodl s touto funkcí po téměř 2,5 letech skončit a hledal se náhradník prostřednictvím výzvy na fórech geocaching.cz. Tam jsem taky napsal, když už jsem se angažoval jinak a celkem mě to bavilo. No, a Igi si na mě vzpomněl a podpořil mou kandidaturu.

Když pak Marek (haggaeus – pozn. red.) opravdu skončil, plynule jsem na něj navázal a 9. listopadu 2007 jsem schválil, po úvodních důležitých zaškolovacích informacích od Igiho, svou první kešku:). Podobně, jako Markovi, mi to vydrželo zhruba 2,5 roku. Pak už té práce u PC i tlaku některých kešerů bylo nad hlavu a předal jsem to „čerstvé krvi“. (Pro představu – hlavně v létě jsem u PC strávil až 8 hodin denně kontrolou, publikací či naopak archivací keší, no a to už bylo moc:)).

Jaký máš vztah se současnými reviewery?
Některé reviewery jsem znal osobně už před jejich dosazením do této nelehké funkce a osobně je pak coby své nástupce navrhl. Některé jsem i zaučil, zejména DarkLorda a Skupce. Z rodného východu Čech znám taky Alexe nebo dnes již taky ex-reviewera Aqualunga. 

Vídáte se někdy?
Občas se konají privátní společná setkání reviewerů a nás „reviewerů důchodců“. Je to vždy příjemný víkendový pokec spojený s lovem po okolí. Líbí se mi na současném kolektivu reviewerů, že se online i naživo při těchto akcích snaží sjednocovat své postupy, což za mé doby nebylo. Tehdy měla být komunikace lepší, je proto pravda, že i kvůli tomuto „informačnímu vakuu“ za mé doby jsem byl při schvalování méně přísný než třeba v té době Poník (Geohorse reviewer). Proto jsem byl asi i tak kešery využívaný a tím pádem zatěžovaný, protože tak trošku občas „zneužívali“ mé ochoty:). Dnes, kdy je keší a kešerů čím dál víc, a povědomí mudlů o GC je větší, už bych i já musel být daleko přísnější, což by mě ale zrovna moc netěšilo. Ale je to nezbytné.

Založil jsi poměrně hodně keší, jak řešíš jejich údržbu?
Ano, celkem jsem to s počtem založených „přepískl“, za což může především série Železniční, kdy dědeček s mašinkou vzpomínali více, než jsem zpočátku plánoval. Prostě jsem se rozjel a dostával jsem od kešerů tipy na další a další témata:). Pravdou je, že na vlastní keše v okolí mé rodné Litomyšle už tolik času nemám. Byly založeny za studií, kdy bylo volna přeci jen více, teď už jako Pražák se do rodiště přece jen dostanu méně často, takže tam jsem jich už několik málo dal k adopci a jiné sobě blízké zredukoval nebo ještě zredukuji jejich sloučením. 

Plánuješ ještě něco zakládat?
Plodný v zakládání jsem byl ve svých začátcích, hlavně v letech 2006 až 2008. Teď už téměř 5 let jsem žádnou keš nezaložil a když sleduji mapu pokrytí ČR kešemi, myslím, že už to ani není nutné. Sice „nikdy neříkej nikdy“ samo sebou platí i u mě, ale pokud bych něco založil, tak rozhodně ne v počtu 21 kešek jako má Železniční série. Tu ale udržuji rád, i když je roztahaná doslova po celé Praze:).

Kam GC směřuje? Škodí mu víc medializace, nebo „blbost“ uživatelů?
Poté, co jsem ukončil činnost reviewera, jsem si dal tak trochu pauzu i od lovů. Bylo to v letech 2010 až 2012. Uniklo mi i několik mediálních či jiných kauz, ale o nic zásadního jsem vlastně nepřišel:). Osobně tedy sice nejsem extra nadšený z čím dál širší medializace, na druhou stranu jsem to už v době, kdy jsem s GC začínal, tak nějak očekával… Bylo to znatelné z rostoucího počtu kešerů už před těmi 8 lety, stejně tak přibývalo eventů a lidí na nich.

Takže i ta média k tomu patří, ostatně sám jsem coby reviewer poskytl tenkrát dvakrát rozhovor reportérce České televize. Lepší poskytnout odbornou informaci, než ji nechat, aby vykládala věci vycucané z prstu, to byl tehdy můj názor. Směřování GC tedy už medializace nemá moc jak poškodit. Prostě půjde o plně známou zájmovou činnost, jako je pěší turistika nebo cyklistika:).

A „blbost“ uživatelů? Nejvíc mě štvou cílení ničitelé keší. Proč ničit něčí práci a zábavu, to nechápu, to mě tedy opravdu štve. Osobně mám výhodu, že moje vlastní keše jsou téměř všechny jiných než tradičních typů, takže jsou před těmito individui přeci jen odolnější než tradičky (luštit se ničitelům nic nechce:)).

Vidíš nějaké rozdíly ve směřování v průběhu času? V čem se naplnilo tvé očekávání, které jsi měl před třemi, pěti lety?
Už jsem naznačil v předchozí odpovědi, že geocaching směřuje, dle mého i díky té medializaci, k plně známé a běžné činnosti typu cyklistika. Pro mnohé je to určité zklamání. Před těmi 8 lety, kdy jsem začínal, byl mnohými velmi kladně kvitován právě ten adrenalin. Kešerům se líbilo, že o nich a jejich činnosti při ukrývání a hledání keší mudlové nevědí, že jsou v utajení… Dnes už o keškách ví kdejaký mudla (minimálně z doslechu), takže tento adrenalin zmizel. No, zase odpadá dříve častější potřeba vysvětlování na dotaz typu „co to tam děláte“ (zvlášť informovanost Policie ČR a podobných složek je jistě žádoucí). Takže má očekávání se naplnila, prostě s přibývajícím časem je obeznámení veřejnosti větší a větší, tajný spolek z kešerů už není a nikdy nebude.

Jak se díváš na více méně negativní nebo nečestné chování samotných kešerů? Mám na mysli výměny finálek, nakopávání, pruzení při logování, vedoucí k nejrůznějším přestřelkám.
Zcela neutrálně. Jak jsem řekl výše, štve mě, když někdo cíleně práci druhého poškozuje tím, že mu keš prostě zničí (ukradne, odnese, znečistí či vysype obsah, …). To beru jako poškozování hry a zájmu jiných. Ale když je někdo natolik líný, že si nechce multinu, která mu má oblast ukázat, projít, ale zjistí si od kamaráda (nebo někde na webu) přímo finálku, to spíš řadím do kategorie jeho vlastní blbosti. Ochuzování se o to hlavní, co pro něj autor připravil. Sám každému, kdo mi napíše, milerád poradím, jak luštit, či mu jeho indicie zkontroluji. Proč ho trápit doma, když jde převážně o to, jít ven?

Filozofie mých keší (což ti, co je lovili, jistě potvrdí) nikdy není ve finální schránce. Vždy jsem se snažil o poučný listing, případně zajímavou trasu multicache, a to dle hesla „i cesta může být cíl“. Nikdy jsem nekladl důraz na nadstandardní kvalitu či originalitu finální kešky. Ty mívám obyčejné, protože považuji cestu (a znalosti získané luštěním) za to podstatnější. Pokud si tedy u mé keše někdo zjistí rovnou finálku a jde na ni, sám si keš tak o 95 % znehodnotí. To je jeho hloupost, když mu to za ten bod stojí… Pro mě je zajímavější právě trasa multi, která mě provede v dané oblasti, než maximalizace bodů z počtu keší.

Ale každý má jiné priority. Jen škoda, že pak mu zcela ujde to, co mu autor chtěl sdělit a ukázat. No, a „pruzení“ při logování? Já sám, když na keši či v listingu vidím problém, tak ho autorovi jasně do logu popíšu. Pokrytectví či lenost mnohých kešerů, kteří najdou keš poškozenou a napíšou log „díky za bod“ místo aby autorovi a ostatním problém přiblížili, to není hezké vůči geokolegům. Ale chce to při psaní slušnost a pravdivost.

Chodíš ještě na geocaching.cz? Používáš jiná, třeba lokální internetová fóra?
V podstatě už vůbec ne, je to totiž ztráta času:). Tak nějak z nostalgie sleduji snad jen skupinu Reviewer ve fórech GC.cz, protože tam jsem dříve často reagoval. Ale to není ode mě jen výhrada vůči fórům na GC.cz, ale vůči všem chatům na netu obecně. GC je hra, kterou by měl člověk trávit v přírodě a dobu u počítače minimalizovat jen na přípravu, luštění, stažení keší do GPS a šup ven. Proto u luštících částí mých keší uvádím téměř vždy odkazy na zdroje informací, zdržovat kešery googlením mi nepřijde důstojné. A to fóra jaksi neumožňují, proto je velmi výrazně ignoruji:).

V USA i jinde v Evropě jsou geocacherské organizace celkem běžné. Co říkáš na naši asociaci ČAGeo? Osvědčila se? Sleduješ její přijetí českou komunitou?
Tím že fóra moc nesleduji, tak existenci ČAGeo jsem zjistil až v srpnu 2012 na megaeventu na Moravě, kde byl jejich stan s pěkně provedeným interiérem. Potom vznikla nepřehlédnutelná vzdělávací série keší 101 dalmatinů kolem Prahy, kterou jsem objel na kole, ta taky zanechává stopu. A je ukázku toho, že takto organizovaná skupina může být rozhodně přínosem v GC, a to nejen pro nováčky a jejich informovanost. Pokud část komunity podobné spolky odmítá, je to podobné jako u medializace popisované výše. Hlavně ti, co neradi vidí „odhalení“ původně zpola tajné hry, tak asi neradi vidí i tuto formu propagace. Ale zbytečně si tím hru znechucují.

Začátkem letošního roku proběhlo desáté výročí Earthcache. Dříve Americká geologická společnost zasílala za založení určitého počtu Earthek odznáčky. Nemyslíš si, že je díky tomu Earth keší až příliš moc?
Já zásadně odlišuji jádro Geocachingu (tedy hledání a zakládání keší s GPS navigací) od všeho, co se na něj nabalilo, ačkoliv s hrou samotnou souvisí jen velmi volně, např. sběratelství CWG a coinů, maximalizace statistických benefitů jako FTF, matice D/T, státy, kraje apod. Jsem proto jeden z mála celkem dlouho aktivních kešerů, který nemá, a nikdy mít nebude:), své vlastní CWG. Sice si je vždy rád prohlédnu, ale sběratel známek ani pohlednic jsem nikdy nebyl, tak proč se jen kvůli GC, hře v jádru jinak směrované, najednou sběratelem stát.

I FTF je určitá forma sběratelství, která do základů hry nepatří a proto diskuse, co FTF je, není, zda lze FTF na virtuálních typech keší (tedy i eventech) vůbec definovat apod. mě nechávají chladným. Pár FTF z dob začátků sice mám (když tehdy vydržela nová keš klidně i přes den od publikace nedotčena, nebylo to těžké je i necíleně získat), ale dnes se opravdu za tímto fenoménem nehoním.

Opětovné a celkem masivní zařazení earthkeší zpět pod GC.com (poté, co se Groundspeak rozhodl virtuální typy přeložit na Waymarking) jsem už tehdy nechápal a nechápu to ani teď. Také earthkeše dle mého měly spadat pod WM, oproti virtual keším jsou odlišnosti malé ale krabka to prostě není, tak proč to cpát pod GC? Naopak mě mrzí, že se více nerozšířil projekt Wherigo keší, těm jsem v době vzniku projektu předpovídal daleko větší boom (že posílí převážně na úkor multin), což se bohužel nepotvrdilo:(.

Podobně to nejspíš budeš mít s boomem challenges…
Na jednu stranu jsem byl rád, když Groundspeak před pár lety zrušil povinnou podmínku pro uznání logu (ALR keše), protože do té doby vznikalo zbytečně mnoho mysterek, které byly v podstatě keškami tradičními či multi, jen tam byl nějaký doplňující požadavek (vyfotit se tam a tam, udělat to a to). Nově takové podmínky musely být dobrovolné a typ keše se jimi neovlivnil, tedy řada „pseudo-mystery“ zanikla (staly se z nich tradičky či multi). To byla dobrá cesta, jak typ mystery používat správně, tedy jen tam, kde se mělo opravdu něco luštit doma, nebo byl nějaký rébus v terénu. Proto jsem nepochopil, když zanedlouho, zřejmě pod celosvětovým tlakem kačerů vznikly znovu (v podstatě ve stejném duchu) tyto challenges. Na chuť jsem jim nepřišel, popravdě jsem ani detailněji nestudoval, co jimi autoři i GS myslí, protože to zkrátka není typ, který bych já vyhledával. Ale když to někoho baví…:)

Jak vnímáš T5, jak prožíváš šílenství kolem mohutného přesunu geocachingu na stromy?:)
V dětství jsem na stromy rád lezl, což je dáno i tím, že pocházím z venkova. Vylézt si třeba na třešeň a tam se přejíst zralých třešní, to k tomu patřilo:). Ale to jsou keše maximálně T4. Prostě když se na strom dá vylézt s dobrou fyzickou kondicí bez pomůcek, to mám rád a vždy mi to připomene dětství. Terén 5 ale dle mého patří na objekty pevnější, tedy na skály a podobně.

Strom se použitím horolezeckých technik velmi rychle poškodí. S rostoucím počtem kešerů nebo umístěním blízko velkého města se poškodí ještě rychleji. Proto takové krabky rovněž nelovím a moc se mi jejich šíření ani nelíbí. Několik T5 jsem sice odlovil, ale to bylo v době, kdy jsem byl mladší a kdy autoři dle mého obtížnost občas trochu přepískli. Šlo o keše na skalách nebo vysokých zrušených sloupech dostupných po žebřinách a šly zdolat prostým lezením zdola nahoru, takže spíše terén 4 až 4,5. Ale věřím, že pro mnohé je nastavení T5 bezpečnější. Odradí je to, aby si neublížili, když skály neznají, což je dobře.

Máš nějaký vzkaz pro čtenáře a kačery?
Vyjádřím se k rostoucímu počtu PWT (powertrail – pozn. red.) – řetězových či obrazových sérií keší. Přestože sám jsem několik takových odlovil, ať už pěšky nebo na kole (naposledy letos na Velikonoce to byla Zubatá žába na Bruntálsku), myslím si, že původní myšlenka naznačená i v pravidlech a pokynech pro reviewery, že na provedení kešerů delším územím je vhodnější multina, by neměla zaniknout. Prostě když chci ukázat zajímavé území, turistickou trasu apod., tak bych osobně zvolil delší multi než 50 tradiček v řadě. Ano, přilákalo by to méně lidí, bylo by za to méně bodů, ale o to více by z toho bodu byla radost, no ne? Vím, že pro mnohé je to o číslech, snaží se trumfnout jiné atd., ale přeci jen obrazec či linie pak způsobují rovněž soutěživost. Každý další autor chce být „lepší“ a mít sérii početnější, což se pak nemusí jen tak zastavit.

Proto osobně stále mojí NEJ odlovenou keší je multina GCRYMZ na Orlickoústecku cca 50 km dlouhá, na které padl můj denní turistický rekord a na jejíž trase jsem sám založil 2 multiny, které dosud fungují:). Na pomyslném druhém místě v mé oblíbenosti je rovněž dlouhá multi (i když o poznání kratší) GCM443 na Kokořínsku. Obě mám v oblibě prostě proto, že jeden listing toho průvodce územím udělá vždy lépe, než nějaká série, u které (pokud jde o obrazec) se navíc často nesystematicky musejí opouštět cesty a výsledek pak může být zbytečně pro ráz krajiny i pro zážitek kešerů devastující. Méně je někdy více, to zde rozhodně platí. Mapa nemusí být zas tak zahuštěná, že přes ikony keší není vidět pozadí:).

Jinak všem přeji hodně příjemných zážitků v přírodě při lovu keší. Při honbě za body si mnozí kolikrát ani té přírody pořádně nevšímají, a to je velká škoda. Početné série tomuhle bohužel napomáhají:(.

Díky moc za rozhovor, Pepo!
Nemáš zač.

Foto: minarjo