Geocacher Magazín psaný lovci pokladů
Při toulání se po keškách občas narazíte na zajímavé věci. A teď nemyslím různá neobvyklá provedení keší. Mám na mysli anomálie typu dvě krabky místo jedné kousek od sebe, samotný logbook napíchnutý na plotě, či kešku s terénem 5, jasně viditelnou vysoko na stromě a další logbook u paty onoho stromu, který tam založil nějaký kačer čeledi nešplhavých.
No, a minulý týden se nám povedlo potkat neobvyklý zápis v logbooku, který mě nakonec inspiroval k zamyšlení. Zápis, či lépe řečeno vzkaz (k plnohodnotnému zápisu chybělo datum a nick), můžete vidět v autentické podobě na obrázku.
První reakcí byl smích, ukazuji to manželce, a ta povídá: „No, to já vím! A jsem na to hrdá!“ A pak začínám přemýšlet, co asi toho dotyčného vedlo k tak emotivnímu vyjádření pocitů. Ještě musím podotknout, že provedl pouze zápis, keš byla v naprostém pořádku, ukrytá a plná předmětů na výměnu.
Ano, občas si připadám jako magor, hlavně, když jdeme ve skupince, koukáme střídavě před sebe, střídavě do GPSky (každý své, čím víc dat, tím lepší:)) a vrháme se do potencionálních úkrytů ve snaze najít další bodík. Pro nezasvěceného člověka to musí vypadat opravdu zvláštně. Vzpomínám si, že při odlovu jednoho powertrailu nám to protijdoucí i řekli. Lehce nás upozornili, že GPS v této přehledné oblasti opravdu asi nebudeme potřebovat, že se tady není schopen ztratit ani slepec.
Ona degenerace jde tak daleko, že už i když nejsme na lovu, tak zkoumáme okolí a oko bleskurychle odlišuje „přirozené“ a „nepřirozené“ seskupení předmětů. Třeba se povede odlovit nějakou keš brute force. Teď v sobotu se mi dokonce stalo, že jsem se k jednomu stromu vracel a sahal do dutiny, protože to byla přece jasná skrýš:).
Geocaching není jediný koníček, který provozuji a myslím, že ať už jde o kačery, fotbalisty, hráče Člověče nezlob se, potápěče nebo milovníky folklorních tanců, je vždy skupinka lidí dělající něco, co já nedělám, podezřelá a působí přinejmenším zvláštně. A čím víc je to vzdáleno tomu, čím já vyplňuji svůj volný čas, tím víc mi to přijde „ujeté“. Ježíšmarjá, jak někdo může vstávat ve čtyři, tři hodiny sedět sám a bez hnutí na břehu řeky, nechytit ani čudlu a pak říkat, že to byla zábava!
Proč měl onen mudla potřebu dát nám bláznům od GPS takový vzkaz do logbooku? Třeba proto, že to nikdy nezkusil. Ale věřím tomu, že i on má nějakou „úchylku“. Pravda, třeba to nebude hledání plastových krabiček plných kinderbordelu a zvlhlých papírků, ale když mu to přináší radost, relaxaci a dobrou náladu, pak ať je to cokoliv.
Neodolal jsem a zveřejnil fotku na Facebooku. Zde je několik reakcí:
- „Já vím, že jsem magor, stačí se s tím smířit.“
- „Jsem magor, a s dovolením na tom nehodlám nic měnit.“
- „Geocaching je můj životní styl.“
- „Magoři jsou podle mě spíš ti, co se válí každý den u televize.“
- „Nezaujatý pohled z venku na náš způsob trávení volného času.“
- „Kdo nehraje, nepochopí.“
- …
A tak na závěr neznámému: „Díky za zpětnou vazbu a také díky, že jste nechal/a krabičku v neporušeném stavu nám, dalším magorům.“ A všem nám kačerům přeji, ať nám lov přináší radost, i když pro okolí můžeme opravdu občas vypadat podezřele:).