Omluvte mě, hledám vesmírná semena

6:30  –  Budík! Proboha ale proč, když je sobota? Vstává se nám ale dobře, protože dnes je den stratocachingu. Po příletu TravelBugu na ISS, tento měsíc již podruhé opouští geocaching pevnou půdu pod nohama. Balón vynese deset keší ve tvaru javorových semínek do stratosféry, a odtamtud je vypustí na Zemi. No a po dopadu už to bude vlastně naprosto standardní FTF závod, který si nemůžeme nechat ujít. Tak nasnídat, a hurá do auta, směr Libuš.

8:00 – Přijíždíme mezi prvními, i když vlastně jen kvůli CWG, protože ač jsem logoval naši účast záhy po publikování eventu, byli jsme až na osmdesátém místě. A dovnitř může jen prvních padesát. Takže kupujeme CWG a jdeme odlovit pár okolních keší. Těsně před devátou, kdy má být start, stojíme za plotem, a těšíme se na něj přibližně se stovkou kačerů.

10:15 – Stále se těšíme, ale tělo už je trochu prokřehlé. Občas nám k plotu někdo ze šťastlivců uvnitř přijde říct pár důležitých informací, jako: „Hele, voni na to fakt přinesli pájku a něco tam kutí.“ No aspoň, že balón je nafouknutý. Tak stále pevně věříme, že na start přece jen dojde. Ale zpoždění nevadí, mezitím se vyjasnilo, zmizela mlha, a dokonce nádherně svítí (ne, že by hřálo) sluníčko.

 

10:24 – Jóóó!!! Letííí!!! Udělali jsme mu pá pá a v klidu se odebíráme ulovit dalších pár keší v okolí, protože máme minimálně dvě hodiny čas. Vypadá to, že ani moc nefouká, tak věříme, že stratokešky nebudou až někde za hranicemi. Balón stoupá celkem rychlým tempem a asi po deseti minutách ho už skoro není vidět. Viditelně však směřuje na západ.

 

 

11:30 – Od tohoto okamžiku uvádím časy jen zhruba, opravdu nebyl důvod sledovat hodinky. Přítel na telefonu s rychlejším přístupem na internet hlásí, že balón je na 22. km dálnice na Plzeň. Bleskově se přesouváme na parkoviště u KFC, kde potkáváme několik stejně postižených osádek aut. Všichni koukají do mobilů, iPadů, GPSek, a nevědí, kam se vydat. Zjišťuji, že balón se otočil, a míří zpět. Přesouváme se kousek od Karlštejna, kde čekáme v jedné vesnici, zda nám třeba náhodou nepřiletí některá z kešek přímo na auto.

12:20 – Nepřiletěla žádná, ale SMSka od přítele hlásí, že přistání se bude konat někde na sever od Plzně. Jejda, to je daleko, zahajujeme tedy rychlý přesun.

13:30 – Vítejte v Plzni. K přesunu snad nebudu radši nic dodávat. Snad jen, že by se klidně hodila hláška: „Thank you for Flying with Continental Airlines.“ Ještě, že georobotek po cestě usnul.

13:40 – Potkáváme naše kamarády z Plzně, kteří se honu na stratokešky sice neúčastní, ale evidentně je znervóznělo, že jsme jim volali před chvilkou z Prahy a teď jsme zde. Jedou rychle vyložit nákup, a čekají, až jim pošleme souřadnice první spadlé kešky.

O pár minut později – Zrovna, když kamarád na telefonu dokončil výpočty, podle kterých mu vyšlo, že kešky by klidně mohly přistát až skoro za dvě hodiny a někde u německých hranic, objevuje se na webu první souřadnice – keš Axis. Je to jen 12 km, takže okamžitě startujeme.

Asi 13:50 (fakt přesně nevím) – Jedeme, odhazujeme auto, utíkáme, ale to už se spoustou dalších lidí a už ji vidíme! Dobíháme ale odhadem v třetí desítce, takže SMSku s nálezem ani neposílám. Děláme pár fotek a vydáváme se už klidnějším krokem zpět k autu s mobilem v ruce a neustále sledujeme, zda už nejsou publikované další souřadnice.

 

14:10 – Megaevent právě začíná! Myslím, že tolik aut a lidí tu místní ještě nikdy neviděli. Ano, na eventu v září v Praze bylo taky hodně kačerů, jenže tady jsou navíc všichni v autech. Vypadá to hodně legračně. A kolik je aut? Odhadem dvě stovky. Snažíme se přejet někam, kde v klidu počkáme na souřadnice další stratokešky. Tady stejně nefunguje internet, je asi přetížen. Přilétá dokonce vrtulník. Jeden kačer má na sobě nápis: „Omluvte mě, hledám vesmírná semena.“

14:30 – Keše přistávají podle abecedy (jak to ti tvůrci udělali?), na chvilku se na webu objevují souřadnice keše BASF, nestihnu je ale pořádně opsat. Nevadí, rozhodli jsme se, že pojedeme za někým, ale to nefunguje. Tady totiž všichni jezdí rychle všemi směry, a vůbec není jasné, že by nějaký převažoval. Sami to děláme stejně, nejprve třeba dlouze čekáme na vlakovém přejezdu, a když se dostaneme na druhou stranu, otáčíme se, a čekáme opět na zvednutí závor. Do toho šílím z nefungujícího internetu a v okamžiku, kdy se stránka konečně načte, zmateně aplikaci v telefonu zavřu. Prostě adrenalin funguje! Že při tom všem řídím auto vlastně nevnímám. Nakonec se přesouváme do vedlejší vesnice, a mezitím se i situace s keší vyjasňuje. Někdo ji našel a odevzdal, takže na místě už není. Škoda.

A pak dlouho nic, parkujeme, a okolo nás se neustále míhají auta sem a tam. Ale na webu žádné další souřadnice nejsou. Čekáme asi půl hodinky a pak to vzdáváme, pojedeme domů. Cestou ještě zastávka u jedné tradičky. Když parkujeme, potkáváme známé, měníme CWG, kecáme…a najednou, opět podle abecedy, objevují se souřadnice třetí keše – Citroënu. A jsou asi 300 m od nás. Rozhodně dojíždíme mezi prvními deseti auty, ale na bodované pozice to asi nebude. Až na místě se dozvídáme, že byla ulovena brute-force. Skupinka kačerů chtěla vylézt na kopec, kde bude lepší rozhled, a méně bláta, a „zakopli“ o kešku.

Mezitím dojíždí dalších asi 200 lidí. Silnička je opět plná. Odtud se jen tak lehce nedostaneme. Proto čekáme, až provoz opadne, a jsme definitivně rozhodnuti odjet domů.

 

Jenže kontroluji web, a objevují se souřadnice čtvrté kešky – Grafite. Je to zrovna tím směrem, kterým jedeme a jen pár set metrů. Za pár minut parkujeme. Do bláta, uprostřed pole, kde sedí i vrtulník, se mi nechce. Stejně to evidentně medaile nebude. Koukám ale na místní paní. Ta má otevřenou pusu a ptá se: „A to jste tu fakt všichni za tímhle jedním kusem plastu? Kolik vás proboha ještě přijede?“. V tom okamžiku už okolo parkuje asi 50 aut. Ta poslední jsou až na kraji další vesnice.

Paní kroutí hlavou a vyhrožuje, že přinese lopatu, abychom si prý to bláto uklidili. Sedáme do auta a opět s krátkou zastávkou u jedné tradičky, vyrážíme směr Praha.

Po cestě kontroluji web a Grafite byla opravdu poslední. Tak jsme vlastně viděli skoro všechny.

A trochu rekapituluji:

• Rozhodně to byl super den – jak start balónu, tak honba za keškami, o kterých nejdřív nevíte ani přibližně, kde vlastně budou.
• Být první u nálezu je skoro nemožné, už kvůli kapacitě silnic v cílové oblasti. Občas se na silničkách velmi špatně vyhýbala i dvě protijedoucí auta, ale to nevadí. Jasně, chtěli bychom geocoin. Škoda, že se aspoň neprodávají…
• Doufám, že jsme místí obyvatelstvo moc nevyplašili. Fakt to celé vypadalo jako invaze. Auta jezdila zmateně jakoby bez cíle, sem a tam. Omlouvám se za všechny – nebojte, nebude se to opakovat (tedy rozhodně ne letos).
• A velký dík všem, kteří se o tu zábavu postarali! Dokonce to chytlo i lidi, kteří se toho přímo neúčastnili. Několikrát zmíněný přítel na telefonu zůstal doma, protože chtěl něco nutně udělat před příchodem zimy na baráku. Jak ale sám říkal, natolik ho to vtáhlo, že strávil celé dopoledne a část odpoledne u webu.

Takže: Stálo to za to… Minimálně vidět to, a být toho součástí. Díky, díky!