31denní řetěz mysterek

Více než před měsícem jsme uveřejnili naši první soutěž, abychom podpořili odvážlivce, kteří se pustí do lovu 31 keší bez přestání. Přes rozporuplné reakce jsme na mnoha profilech namátkou sledovali, jak si kačeři stojí. Nutno podotknout, že jsme byli překvapeni, kolik kačerů do této výzvy šlo. Tak teď ještě udělejte tu poslední tečku a pošlete nám do redakce svou reportáž o tom, jak jste celý srpen každým dnem makali na sběru bodíků. No a já vám tady dávám příklad toho, jak na to.
 

 

Když Groundspeak někdy v průběhu července vyrukoval s akcí 31 dní geocachingu, tak jsem se nad tím nijak zvlášť nepozastavil. Řekl jsem si, že to bude alespoň dobré téma pro magazín, a začal jsem shánět podrobnosti. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že za každý den kešování bude lovec odměněn jedním suvenýrem. Říkám si, tak to už je něco trochu jiného, to mě zajímá. Několik dní před začátkem srpna vydal Groundspeak kalendář jako návodnou pomůcku pro to, aby člověk náhodou přes noc nezapomněl, že má každý srpnový den „vydělávat“ suvenýry.

Kalendář už dával tušit, že suvenýry by mohly vypadat přesně jako ty obrázky, které v něm zastupovaly každý jednotlivý den. I když jsem tomu osobně moc nevěřil, tak se to nakonec potvrdilo. Je pravda, že mě to částečně zklamalo, protože člověk byl dosud přece jen zvyklý na jistou kvalitu suvenýrů a tyhle kresbičky byly poměrně hluboko pod mým očekáváním. Přesto jsem se rozhodl jít do toho a získat celý kalendář.

Trochu mě odrazovaly debaty na fóru, kde se mluvilo o degradaci suvenýrů, zejména s ohledem na jejich množství a jejich poměrně snadné získání za odlov libovolné keše nebo účast na eventu. Aby byl dodržen jistý punc kvality suvenýrů, někteří kačeři si přáli mít za celý kalendář jen jeden suvenýr, který by byl tím pádem velice cenný. Někteří dokonce hrozili celoměsíčním bojkotem geocachingu. Někdo se nehodlal vzrušovat a rozhodl se lovit tak, jak je zvyklý, tedy nedělat si žádné násilí a kešovat si dle chuti, potřeb a možností. Poté, co jsem poznal všechny proudy názorů, jsem se rozhodl, jak se svým odlovem naložím.

Názory o degradaci suvenýrů jsou do jisté míry oprávněné. Ale já si řekl, že si přece každý může kvalitu suvenýru určit sám. Určí si ji jednoduše tím, jaké krabičky bude lovit. Pokud bude lovit tradičky, tak ty suvenýry získá všechny hrozně snadno a jejich hodnota bude tedy nižší, než pokud bude lovit složitější keše. Tohle ale nemusí platit pro někoho, kdo je z venkova, má kolem sebe své okolí vyčištěné a odlov jedenatřiceti keší vzdálených na hony od domova pro něj může znamenat spoustu objektivních problémů. Mě se tenhle případ netýkal, a tak jsem si stanovil cíl udělat nepřerušený odlov 31 mystery keší.

Ještě na konci července jsem nelenil, upravil si groundspeakovský kalendář a začal do něj vypisovat místa, kam jsme měli v průběhu srpna namířeno. Praha – Česká Třebová – České Budějovice – Lipenská přehrada – České Budějovice – Praha – Česká Třebová – Rožňava (Slovensko) – Praha – Lipno. Když jsem dopsal, tak se mi trochu orosilo čelo. Praha asi nebude problém, ta je mysterkami tak nadupaná, že určitě najdu spoustu jednodušších, u kterých se moc nepotrápím. Budějovice jsou taky dost velké, tam určitě taky snadno něco seženu. Ale co Česká Třebová, Lipno a Rožňava? Jsou tam vůbec nějaké mysterky? A jestli ano, jsem schopen je odlovit? Na rovinu musím přiznat, že mi šifry v některých mysterkách vyrážejí dech, atak kolikrát jen smutně čtu oslavné logy u keší, které bych si hrozně rád odlovil, ale není mi prostě dáno. Postupně jsem si tedy začal hledat keše, tisknout listingy a louskat šifry.

Později jsem dokonce zjistil, že si někdo za tímto účelem založil profil s nickem mystery_pet a publikoval 31 mystery keší ve tvaru osmičky. To proto, aby umožnil odlov místním, kteří už mají všechno v okolí odloveno.

 

Den 1.–3., Praha
První den byl brnkačka, protože jsem si jen došel pro finálku mysterky, kterou jsem měl vyluštěnou z dřívějška. Další dva dny jsem byl za krásného počasí v parku v Letňanech a ve Kbelích, do té doby jsem netušil, jak pěkné parky v okrajových částech Prahy jsou.

Den 4., Česká Třebová
Jen na jeden den na skok do České Třebové. Tady mě čekala jedna ajznboňácká keška, ale byla fakt stylová. Trocha domácího luštění, pak mašinky v depu a nakonec stylová finálka v ptačím hnízdě na stromě. Když jsem si odškrtával tenhle den v kalendáři, zjistil jsem, že suvenýr pro tenhle den byl strom s ptačí budkou. Jak příznačné.

Den 5.–12., České Budějovice, Lipenská přehrada
Na týden jsme jeli na Lipno s počáteční a závěrečnou zastávkou v Budějovicích. Jak jsem předeslal, ve větším městě není s odlovem mysterek zásadní problém. Na Lipně jsme byli 3 dny, a kdybychom neodjížděli po těch třech dnech pryč, už bych musel za dalšími mysterkami významně cestovat.

Den 13.–15., zpátky Praha
Na tři dny opět v Praze. Tentokrát ne do parku, ale do lesa. Všechny tři mysterky byly lesní. Dvě dokonce s lesní tématikou, ta třetí měla v lese finálku. V noci před odlovem jsem si došel pro její finální souřadnice na poslední stage. Řekl jsem si, že když už tu jsem, tak si ji odlovím těsně po půlnoci a druhý den pak budu mít klid. Vyrazil jsem tedy na lov, vrátil se za hodinu promáčený, spálený od kopřiv, podrápaný od větví, vylekaný nočními ptáky a bez finálky. Druhý den ráno za denního světla jsem ji měl za pět minut. Asi budu potřebovat lepší baterku. Zítra budu přesně v polovině.

Den 16.–17., znovu v Česká Třebová
Chystáme se na Slovensko s mezipřistáním v České Třebové. Za mysterkami ale jedu raději do nedalekého Ústí nad Orlicí, protože Třebová už je pro mě vybraná. Naštěstí jsou tu dvě, které dávám bez větších problémů. S jednou z nich sice strávím dopoledne počítáním, ale nakonec obě padnou a já se můžu v Den geocachingu věnovat prohledávání listingů keší na Slovensku, to pro mě bude asi ten největší oříšek pro následujících osm dní.

Den 18.–25., Rožňava
Do Rožňavy jsem přijel připravený jen napůl. Měl jsem v Čechách málo času, takže jsem si nakonec dopředu vyhledal jen pět keší, což bylo docela málo vzhledem k tomu, že se mi nemuselo podařit některé najít. Nic jsem však neponechal náhodě a zakoupil jsem si SIMku místního operátora T-Mobile (Slovenský Telekom) s výhodným datovým tarifem. Dělám to vlastně takhle v cizině vždy, protože ceny zahraničních operátorů za data jsou podstatně příznivější než židovské ceny našich mobilních vydřiduchů. Snad jednou pochopí, že jejich data budeme v cizině potřebovat teprve tehdy, až budou za zlomek dnešních cen.

Díky mobilnímu datovému připojení jsem pak byl schopen si v průběhu dovolené dohledat mysterky i na zbývající dny. Okolí Rožňavy je nádherné, rozhodně nebudete o nic ochuzeni, protože v budoucnu počítáme s vydáním článků o Slovenském krasu, Slovenském ráji a Slovenském rudohoří. Některé mysterky byly městské, mně se však nejvíc líbily ty ve štolách a tunelech. Mám ale z těchhle prostor trochu fóbii a taky strach, že mi dojde šťáva ve svítilně. Naštěstí mě na některá místa doprovodil rožňavský kamarád, místní kačer Pali, takže jsem si nemusel hledat nic dalšího. Dokonce mi tady na příští rok ještě nějaké mysterky v baních, tunelech a jeskyních zbyly.

Den 26.–29., Praha
Po návratu ze Slovenska mě v Praze už nic hezkého nečekalo. Hnusné počasí, zima a deštivo a mysterky mimo les a park. Vlastně jedna keš mě potěšila, protože měla úplně úžasnou finálku, doufám, že jsem jí nezapomněl přidělit bodík, musím se na to podívat. No a další mi připomněla jednu fajn písničku z filmu, na který jsme koukali za mlada před více než dvaceti lety. Takže to vlastně zase tak špatné nebylo.

Den 30.–31., finále na jihu
Na poslední den v měsíci jsem měl naplánovaný sraz s kamarády opět na Lipně, tentokrát v Nové Peci. V pátek jsem si tedy odlovil jednu neluštící hřbitovní mysterku v Budějovicích a tu úplně poslední keš jsem dal cestou na Lipno kousek od nádherných krumlovských zámeckých zahrad.

 

A jak to vidím já po měsíci lovení? Bylo to super. Kdyby se nějaká podobná akce opakovala, šel bych do toho znovu. Hlavně proto, že jsem si zalovil i ve dnech, kdy bych za normálních okolností nejspíš lovit nešel. Prostě proto, že bych na to neměl čas. Takhle jsem si ho tak nějak „musel“ udělat a zjistil jsem, že to vlastně jde. A možná o to šlo i lidem z Groundspeaku, když celou tuhle bláznivou akci připravovali. Dostat nás díky suvenýrům alespoň na chvíli ven od kompů a jiných každodenních starostí. Třeba nám to řeknou, až se přijedou na konci tohoto týdne podívat na ten náš malý evropský MAZE eventík.

No a vy neváhejte a posílejte své reportáže, pokud nechcete zůstat bez geocoinů za první tři místa v naší soutěži. Reportáž od prvního soutěžícího už máme od včerejška v redakci a těšíme se na další příspěvky od všech ostatních.