Domů / Reportáže / 3. Rudolecký zámecký event, Česká Kanada a Dolní Rakousy
3. Rudolecký zámecký event, Česká Kanada a Dolní Rakousy

3. Rudolecký zámecký event, Česká Kanada a Dolní Rakousy

Když byl tento event publikován, zavzpomínal jsem na loňský ročník a řekl jsem si: ƒƒ„Bylo to tam moc fajn, pojede se znovu.“ Oslovil jsem kolegu, slovo dalo slovo a vyklubala se z toho dvoudenní akce s podtitulem dolovit resty v Rakousku a České Kanadě.

DEN PRVNÍ

Rakousko
Jednoznačná volba padla na severní Rakousko. Měli jsme tam nějaké resty z minulé návštěvy a navíc údolí Dyje a její okolí je prostě úžasné. Na to konto dokonce vznikl i bookmark – Dyje/Thaya, na kterém by v budoucnu měly být všechny pěkné keše na rakouské i české straně.

Začali jsme v Karlstein an der Thaya, kde jsme měli rozpracovanou dlouhou multinu. Je to starobylé městečko, rozkládající se po obou stranách Dyje. Na vysokém ostrohu nad Dyjí se tyčí majestátní hrad. V okolí se nachází mnoho starých stříbrných štol. Městečko je známé výrobou hodin, ale i neblaze proslulé poválečnými internačními tábory.

Karlstein an der Thaya

Multina vedla nejen městečkem samotným, ale i údolím Dyje s nádhernými výhledy, které se otvíraly za každou další zatáčkou. To vše jsme si pamatovali z minulé návštěvy. Dnes už jsme jen dořešili dvě drobné nejasnosti, odlovili krabičku a pokračovali dál. Druhý rest byl stříbrný důl, nacházející se na konci městečka. Byli jsme tu loni po šílené bouřce a bojovali o FTF. Nicméně díky vysokému terénu a ne úplně dokonalému překladu keše se to nezdařilo. Ke stříbrnému dolu je velmi špatný přístup, a když jsme tam letos dorazili, byli jsme celkem rádi, že jsme loni nedošli až sem. V záseku dolu ležel obrovský dub který stál tenkrát nahoře na skalní stěně nad štolou. Toho jsme se mohli přidržet a díky tomu byl odlov sice náročný, ale celkem rychlý.

Po cestě do Karlsteinu i zpět jsme navštívili plno dalších pěkných míst v okolí Dyje a nejbližšího okolí mezi Slavonicemi a Karlsteinem. Vřele doporučuji zaměřit se na kešky rakouského kolegy kačera Austrian_Terrakate. Kdo má rád přírodu a historii, tomu se jeho nápaditě umístěné krabičky budou hodně líbit, ale také se musí připravit na strasti pekelné, protože některé terény jsou zejména v létě dost náročné.

Event
Tady vše probíhalo vysloveně relaxačně – debaty u dobrého místního pivka Vladyka poblíž nově opraveného infocentra a penzionu, k tomu konzumace čuníka, který se smažil z obou stran, protože i sluníčko peklo pořádně. Následovala prohlídka zámku, a to nejen kvůli tomu, že uvnitř bylo v dnešním parném dni vysloveně příjemně. Připadali jsme si jako pověstné pivo ze sedmého schodu. Sice jsem byl na prohlídce už loni, ale s novým průvodcem přibyly nové informace a zajímavé byly i dobové fotografie. Opravy na zámku však bohužel od loňského roku příliš nepokročily. Hlavní zádrhelem jsou samozřejmě finance, nicméně zámek je zajištěný proti dalšímu chátrání a podle majitelů se snad blýská na lepší časy.

Zámek Český Rudolec

Další atrakcí byla projížďka na ještěrce – 30mm protiletadlovém samohybném dvojkanónu vz. 53/59. Při svezení jsem si zavzpomínal na to, jak jsme z něj na vojně stříleli. Postupně se na něm vystřídali všichni účastníci eventu a projeli se po malebném okolí Českého Rudolce (Peníkovská vodní pila a okolí). Já jsem jel až večer, takže slíbené bizony už jsem nestihl, nicméně jsem si zase užil trochu té nostalgie. Dalo se jezdit i na přistavené elektromultikáře a mnozí méně vzrostlí kačeři toho dostatečně využili. Ti, co zde nebyli vloni, si zase odlovili zdejší oblíbenou lodičkovou keš – Rybnik Vrzalak.

DEN DRUHÝ

Česká Kanada
Ráno bylo nádherné, ale modrá obloha dávala tušit, že teploty přitvrdí, a to se i stalo. Přes to jsme s kolegou kačerem vyrazili na další dobrodružství. Tentokrát na novinky v České Kanadě, které hodně překvapily jak umístěním, tak kvalitou. Procházka podél Valtínovských kaskád (Valtinovska kaskada1) by byla balzámem pro každého. Architektonicky nádherně začleněné vodní plochy jsou prostě úžasné. Multina, která vede podél nich, je vysloveně relaxační, navíc s nádherným uložením finální krabičky. Ani jsme si neoddechli a už nás další procházka vedla územím keltů, kde jsme mohli obdivovat jejich starodávné písmo, náboženství a kulturu (Druidska stezka). Musím říct, že také toto putování mezi balvany v České Kanadě stálo za námahu a krabice na závěr byla přímo luxusní. Třetí novinkou byla rozhledna nad Valtínovem (Z ptaci perspektivy) a ani ta nezklamala. Rozhodně stojí za procházku. Výhledy do okolí stojí za to.

Rakousko
Po krátké přestávce na české straně jsme se zase vrátili na Dyji do Rakouska. První zastavení byla opět rozpracovaná dlouhá multina, která nás loni posílala jiným směrem, než byl plán, a proto jsme ji tehdy odložili. Letos nás zahnala až k pěknému městečku Litschau (česky Ličov). Zde zrovna probíhal festival folklórních souborů (rakouských i českých). Kvůli tomu jsme si městečko nemohli příliš důkladně prohlédnout, a tak jsme po odlovu pár jednoduchých krabiček nabrali směr z města.

Dalším cílem bylo městečko Heidenreichstein s naprosto úžasným gotickým hradem, který se zachoval skoro v původním stavu. Ještě před tím nás ale jedna krabička zavedla do nádherného údolí potůčku Föhrenbach, do přírodní rezervace Höllstein, což opravdu stálo za námahu. Je to kousek od Litschau a potůček vytváří v kamenitém terénu nádherné kaskády a meandry pod skalními útesy. Keš jsme bohužel kvůli nedávné povodni nenašli. Viděli jsme, kudy se valily obrovské proudy vody a objekt, na kterém byla uložena, byl nenávratně poničen. Autor na náš popud keš disabloval, ale doufám, že dojde k její obnově – místo je to opravdu krásné, až mystické.

Po té konečně došlo na Heidenreichstein (česky Kamýk), nádherné městečko s úžasným hradem, hojně obsazené nejrůznějšími kešemi. Naše putování pokračovalo na východ směrem na Waidhofen an der Thaya (česky Český Bejdov nebo Bejdov nad Dyjí), kde jsem měl jeden menší restík na místním kruhovém objezdu. Nachází se na něm nádherná plastika ptáka a nedaleko i keš. Odlov je však kvůli velkému provozu a exponovanosti mírně adrenalinový. Tentokrát se však zadařilo. Trošku nás tlačil čas, a tak jsme do samotného města tentokrát ani nezajížděli. Hlavní cíl – Drosendorf (česky Drozdovice) – byl totiž ještě před námi.

Po cestě jsme projížděli dalším nádherným městečkem Raabs an der Thaya (česky Rakousy nad Dyjí). Kolega si zde odlovil jednu krabičku přímo pod úžasným hradem a já si zase připomněl, proč se Rakousko u nás jmenuje Rakousko. Má to na svědomí právě toto městečko. Zdejší hrad vlastnili i někteří významní čeští panovníci, např. Přemysl Otakar II., Vok I. z Rožmberka a další. Přímo pod hradem se nachází soutok moravské a rakouské části Dyje. Tento soutok s panoramatem Raabského hradu je jedno z nejhezčích míst, které na řece Dyji znám.

Raabs an der Thaya

Následovala zastávka na malebném hradu Eibenstein, což je další, skoro až pohádkové místo. Výhled z hradu na Dyji i od Dyje na hrad rozhodně stojí za to. Pak jsme konečně dorazili do Drosendorfu. Kdo tohle město nezná, měl by ho určitě navštívit. Městečko je vystavěno na skalním suku a kompletně obehnáno hradbami, které obtéká velkým meandrem řeka Dyje. Je zachované v původní renesanční podobě, a pokud se rozhodnete projít si zdejší multikeš, poznáte ho velmi důkladně. Co se týče keší, doporučuji v podstatě všechny od ownera Austrian_Terrakate, Team YpsStegi.

ZÁMEK ČESKÝ RUDOLEC

Zámek je momentálně zajištěn proti dalšímu chátrání, nicméně majitelé se vrhli na tvorbu okolní infrastruktury, která by do budoucna měla přinést kýžené finance. Vybudovali infocentrum, penzion, upravili okolí zámku a pivovar. Zámek by měl být podle projektu předělán na rekreační objekt. Důvodem je to, že vnitřní prostory byly ve velmi špatném stavu, a proto se jejich původní vzhled nedal rekonstruovat. Budova a vnější vzhled zámku je ale nadále památkově chráněn. Zámku se právem přezdívá „malá Hluboká“. Byl postaven v neogotickém stylu a svým vzhledem Hlubokou silně připomíná. Proto by zámku byla opravdu škoda. Jak už to ale bohužel u takových projektů bývá, peněz není nikdy dost a odhadovaná částka na celkovou rekonstrukci se pohybuje kolem 250 milionů korun. V loňském roce zámek navštívili potomci bývalých majitelů z rodu Picchioni, kteří současným majitelům předali několik zajímavých fotografií interiérů, které se již do dnešní doby nedochovaly. Co se týče financí, je možné, že část z nich zaplatí stát. To je ale ještě na dlouhou diskuzi.

 

Co říct závěrem? Výborný event v krásném prostředí, vynikající servis, fajn lidičky a pohodová atmosféra, k tomu navíc příjemný lov jak v Česku, tak i v Rakousku. Určitě se sem rád budu vracet.

Scroll To Top