Geocacher Magazín psaný lovci pokladů
Když jsem se před časem rozhodl, že pojedu na Block party, vůbec jsem si nevšiml, že na ni navazuje megaevent Going APE v Kaskádovém pohoří ani ne hodinu autem od Seattlu. O to větší radost jsem pak měl z toho, že jsem si zarezervoval odlet ze Seattlu až na neděli večer, a mohl tak do svých plánů zařadit i tuto akci.
Po zjištění, že se jde v rámci tohoto eventu tunelem k původní APE keši, jsem dokonce na chvilku zadoufal, že získám i ikonu APE. Pak jsem si však uvědomil, že poslední a jediná funkční APE keš z původních dvanácti je v Brazílii, a tak jsem začal pátrat po tom, jak to vlastně s tímto mega-eventem a APE je doopravdy. Překvapilo mě, že jediný bod programu je jít z místa konání 5,5 km k reloadu původní APE keše GC300N0 Mission 9: Tunnel of the light a zpět. Nic moc, že? Naštěstí to tak úplně prostinké nebylo.
Poté, co jsem absolvoval únavný let do Seattlu a celý den strávil na Block party, jsem tvrdě usnul v hotelovém pokoji a ráno dobře naladěn vyrazil z města krásných jezer a výrobních závodů Boeingů východním směrem do hor. Až k místu konání vedla dálnice, takže těch cca 115 km uběhlo jako voda. Dálnice celou dobu pozvolna stoupala a okolní prostředí se krásně měnilo z Vysočiny na Beskydy, pak Krkonoše, až nakonec přišly Tatry – Kaskádové pohoří. Na parkoviště jsem dorazil těsně před desátou, akorát včas, protože jsem byl mezi posledními, kteří se vešli na jedno z tří set dostupných parkovací míst a ušetřili si tak půl míle pěší chůze z dalšího nejbližšího parkoviště. Účastníků bylo letos víc než tisíc, a tak na místě panoval čilý ruch.
Na výchozích souřadnicích se pohyboval opičí logbook a opodál se vinula dlouhá fronta na trika a coiny. Zaběhl jsem se zeptat, zda má smysl stát frontu, když jsem si žádné suvenýry předem neobjednal. Byl jsem ubezpečen, že zásoby jsou v podstatě nevyčerpatelné, a tak jsem se zařadil na konec fronty. Čekání ve frontě sice ze srdce nesnáším, ale tentokrát ta půlhodina uběhla jako voda. Díky slovu EUROPE na své jmenovce jsem se totiž záhy stal středem pozornosti, takže jsem čile diskutoval z geokolegy snad z dvaceti různých států USA a čekání mi uběhlo překvapivě rychle. I když jsme byli prakticky v divočině, opět nebyl problém zaplatit kartou. Pak už jsem se skupinkou potetovaných individuí vyrazil směr tunel.
Listing nelhal. Už dobrých sto metrů od tunelu byl cítit jeho studený dech. Chladno v tunelu bylo prima a cesta svižnou chůzí rychle ubíhala. Po zalogování jedné tradičky zhruba ve třetině stačilo ujít pár dalších stovek metrů a mohl jsem na vlastní kůži vidět, jak vypadá světlo na konci tunelu.Na druhé straně jsme rychle zalogovali druhou nejstarší keš ve státě Washington – Iron horse, pak původní APE keš a hurá nazpět.
Jeden z parťáků mi vyprávěl, jak ráno před eventem společně s kolegy odlovili GCD, nejstarší keš ve státě Washington. Marně jsem ji v navigaci pod tím jménem hledal, než mi docvaklo, že to není jméno keše, ale její kód. Keš se jmenuje výmluvně – Geocache – a byla založená už 21.6.2000.
Měl jsem dobrý čas, takže můj další cíl byl jasný. Rychle jsem se rozloučil s kolegy a cestou zpátky tunelem jsem nasadil takové tempo, že jsem stačil i některým pomalejším cyklistům. Přejel jsem k doporučenému parkovišti. Mimochodem byla to úžasná rallye vložka po tamních lesních štěrkových cestách, v půjčovně aut by se asi nestačili divit. Pak následovalo pět set metrů převýšení. Docela dalo zabrat, možná i díky tomu, že jsem od rána pozřel jen jedno jablko a asi litr vody, ale stálo to za to. Ani ne tak kvůli GCD (klasická pařezovka), ale hlavně díky keši Living on the edge, která ležela cca 400 metrů od ní.
Livin on the edge
Úžasně exponovaná, místy neznatelná pešinka po hraně hřebene a keš umístěná na skalnatém výběžku se stala třešničkou na mém celonedělním kešovacím dortu. Výhledy do všech stran na nádherné scenérie Kaskádového pohoří byly prostě úžasné! Pak už jsem se jen musel co nejrychleji dostat zpátky k autu, protože mě už celkem tlačil čas, po cestě zpět do civilizace odlovil jednu místní challenge cache a příjezdem na letiště hodinku před odletem do Kalifornie tato krásná kešovací neděle skončila. Když se mi během letu po těle rozlila příjemná únava z těch zhruba pětadvaceti kilometrů, které jsem od rána nachodil, uvědomil jsem si, jak úžasnou neděli mám díky geocachingu za sebou.