Profil: Otto Šleger alias Ottik5

Geocaching považuji za drogu

Před necelými čtyřmi lety se začal věnovat Geocachingu a ten mu zcela změnil život. Jak on sám říká: „Geocaching považuji za drogu, je to silně návyková záliba, která u nás doma vše obrátila o 180 stupňů. Pokud nám to moje drahá polovička Alice dovolí, kešování věnujeme veškerý volný čas“.

Eventy – Ottova doména

Za dobu, co Ottik5 aktivně kešuje, se stal známým a uznávaným pořadatelem eventů nejen na domácí půdě, kterou je Praha 8. Průměrný počet je šest akcí ročně, což znamená obrovské množství času stráveného přípravami. Zvolená témata jsou pro účastníky vždy velkým lákadlem. Nejsou to eventy typu posezení u piva, vína či čaje, Ottovy akce jsou založené na neotřelých nápadech. Za všechny můžeme jmenovat Županové eventy v Bohnicích, Vrchní prchni v Karlových Varech, Do Plzně s půllitrem, Čechové na Řípu, Steeplechase v Pardubicích nebo Akce most na Karlově mostě . Nejvíc pyšný je ale na LOGO GC LIVE a pak na Megaevent v Drážďanech na schodech Zwingeru (oficiální název je Dresden Zwinger-Treppe an Bruhlsche Terrasse 2012).

Pro uspořádání dobrého eventu je potřeba mít dobrý nápad, který účastníky zaujme. Další důležitou věcí je samotná organizace. Já mám dneska kolem sebe svůj tým, který se jmenuje Ottik Family Team, ve kterém jsou kešeři Ottik6, Zegga, weri.cz, malin.cz, Mudlokacka, mimaci. Jsou to moji kamarádi, a když jim kdykoliv zavolám a řeknu, že mám nějaký šílený nápad, jdou do toho se mnou. Další kamarádi jako Hoblik a geo.scorpions mi pomáhají s cenami ve formě věnovaných geocoinů, Hoblik pro mě na našich akcích navíc fotí. Lucecitka je zase můj dvorní dodavatel CWG. Bez těchto lidí by to zkrátka nešlo. No, a pak by to samozřejmě nešlo bez tolerantní manželky.“

 
Mega event v Drážďanech

Otto má mnoho kamarádů také v Drážďanech. Seznámil se s nimi díky geocachingu. Ve spolkové zemi Sasko existuje rivalita mezi městy Lipskem a Drážďany. Lipsko už mega-eventovou ikonku na svém kontě mělo, kdežto Drážďany ne. Před Vánocemi 2010 se Otto s kamarády rozhodli, že pojedou kešovat do Drážďan, a tak tam rovnou naplánovali setkání s německými kačery. Jako poznávací znamení určili cokoliv červeného. Odezva z Drážďan byla okamžitá. Napsali, že budou hrozně rádi, když se tam event udělá a že by bylo fajn, kdyby všichni účastníci měli čepice Santa Clause. Kupodivu napadl sníh, takže se na tomhle flash mobu všichni koulovali.

Ottik5: „Němci tehdy po koulovačce spontánně udělali kruh a začali zpívat vánoční píseň “O Tannenbaum“. Prvního drážďanského eventu se zúčastnilo 120 kešerů. Bylo jasné, že další rok uděláme pokračování. To už bylo zalogováno přes 320 nicků. Takže jsem si říkal, že do třetice by z toho mohl být mega-event.

Zkontaktoval jsem Groundspeak, aby mi vysvětlili pravidla, jak změnit eventovou ikonku na mega-eventovou. Z organizačního hlediska byla tahle akce nejnáročnější. Musel jsem žádat o povolení akce spolkový stát Sasko, dále informovat saskou policii v Drážďanech, město Drážďany a ještě správce drážďanských zahrad, které mají pod patronátem zámek Zwinger. Nakonec nám event schválili na 1,5 hodiny. Nedošlo k žádným problémům, všichni stáli v klidu v řadě na logování, rozdávaly se CWG a informační letáky, jak bude všechno probíhat. Akci jsme věnovali památce na jedenadvacetiletého Williho z drážďanského teamu WilliMax, který se bohužel dva dny před druhým Zwinger eventem zřítil z mostního potrubí ve výšce sedmi metrů do vyschlého říčního koryta nedaleko Pirny a zabil se.

Těmi Drážďany se mi splnil velký sen. Chtěl jsem zorganizovat mega-event a to, že se mi ho podařilo udělat v zahraničí, byl prostě luxus. Nakonec na něj přišlo skoro 500 nicků, ale reálných účastníků bylo daleko víc.“

CITO eventy

Největším Ottovým přínosem jsou bezesporu CITO eventy, které pořádá na území Prahy 8 v lokalitách chráněných území. Zatím uspořádal pět a všechny se těšily velké účasti. Toho posledního dubnového v lokalitě Okrouhlík se zúčastnilo 110 lidí! Výborná je spolupráce s městskou částí Praha 8, která vychází uklízejícím kačerům maximálně vstříc. Prostřednictvím společnosti IPODEC zajišťuje svoz sesbíraných odpadků z jednotlivých sběrných míst do přistaveného kontejneru a poskytuje úklidové prostředky ve formě rukavic a pytlů na odpad.

Tento přístup úřadu je však bohužel v Praze výjimkou. V jiných městských částech jsou kačeři úředníky často odmítáni. Údajně nemají na akce tohoto typu vyčleněné finance a musí veřejnými prostředky šetřit. Je to dost zarážející přístup, když si uvědomíme, že průměrná účast je 100 lidí a každý odpracuje třeba tři hodiny. Úspora peněz za 300 hodin práce, které kačeři svému městu nabízejí zcela zdarma, rozhodně není zanedbatelná.

Ottik5: „Vadí mně, že lidi dělají nepořádek v chráněném území. Ale vůbec nejhorší je, když se jdu podívat na místo našeho prvního CITO eventu. Po dvou letech to tam vypadá, jako bychom nikdy neuklízeli. Je to naprosté znevážení práce lidí, kteří úklidu obětují jeden den, a leckdy je to pro ně i dost fyzicky náročné. Nachodíme podle údajů z GPSky i tři a více kilometrů na tak malém území a taháme se s těžkými pytli vrchovatě naplněnými odpadem. Ohlasy účastníků jsou ale výborné, pro všechny je velké zadostiučinění, když po sobě vidí krásně vyčištěné území a naplněný pětitunový kontejner. Nemám na svém kontě CITO, kde by počet účastníků klesl pod stovku. Logy se pohybují mezi 80 a 100 lidmi, ale podle společných fotek můžeš napočítat lidí mnohem víc, protože třeba pod jedním nickem přijde několik lidí.

Kromě toho, že všichni mají z uklizeného území radost, mě těší i přístup samotné radnice Prahy 8. Vedoucí odboru životného prostředí Ondřej Mutl s námi byl na všech našich CITO eventech vždy od samého začátku až do konce a sám pomáhal se zabezpečením kontejneru a dalšího materiálu.

Všechno ale vždycky nejde tak hladce, jak by si člověk mohl myslet. Jsme svědky různých paradoxů. Například při plánování úklidu jedné lokality nám na podzim ochranáři nepovolili akci dřív, než opadá listí, aby přikrylo a chránilo trávu. Listí však bohužel přikrylo i nepořádek. Ten už pak nebylo tak dobře vidět.“

Expedice po Evropě

V nedávné době Ottik5 se svým synem Ottikem6 absolvoval čtrnáctidenní expedici po západní Evropě, aby si doplnili do svého seznamu chybějící evropské státy, kde už nalezli aspoň jednu keš. Po návratu se počet „vybarvených“ zemí v jejich profilu vyšplhal na úctyhodných 45 států. Kačerů, kteří mají na svém kontě takové množství států, u nás není mnoho. Otto je v době vydání tohoto článku co do počtu odlovených evropských států čtvrtý v pořadí, ale jako jediný z Čechů má kompletně vybarvenou kontinentální Evropu.

V počtu „vybarvených“ zemí na celém světě je Ottik5 na úctyhodném pátém místě mezi českými kešery

Tato spanilá jízda nebyla jejich první. V minulosti podnikli už dva nájezdy na evropské keše.

První cesta byla nazvaná Go East a posbírali při ní keše v zemích na východ od domova. Projeli země, jako je Ukrajina, Bělorusko, pobaltské státy včetně kaliningradské oblasti a Finsko. V běloruském Minsku udělali dokonce tři FTF. Expedice trvala deset dní, navštívili sedm států a najeli celkem 4500 kilometrů.

Druhá výprava byla GeoExpedice Balkán. Tehdy projeli během čtrnácti dnů celkem 12 států a najeli 6108 km.

Před aktuální cestou jim k zaplnění celé západní Evropy scházelo už jen pět států. Nakonec se přes Gibraltar dostali trajektem až do Maroka. Že by tím byl položený základ pro odlovy afrického kontinentu?

Ottik5: „Cestoval jsem i dříve, ale teď cestuju mnohem víc. Poznávám nové státy a zároveň si v nich hledám keše. Naposledy jsme například dělali sérii „Mezi moři“ na severu Německa mezi Severním mořem a Flensgurgem na Baltu. Někdo jde do hospody a vydělané peníze propije, já je investuju do benzínu. Geocaching je pro mě odreagováním od stresu z práce. Nejvíc se odreaguju od práce. Když nemůžu najít keš a pořádně se u toho v lese vyřvu. Nebo když něco organizuju, musím něco řešit, pendluju mezi lidmi. Například takové pořádání eventu, to si to potom fakt užívám. Geocaching je pro mě největší relax.

V rámci cesty na Balkán jsem si odlovil svou nejvzácnější keš v Moldávii, na území, které moldavská vláda nemá pod kontrolou. Je to keš ve městě Tiraspol v Podněsterské Moldavské republice. Kvůli přísným bezpečnostním opatřením jsme lovili bez navigace, abychom neskončili v base, jako ti tvůrci PC her v Řecku. Díky téhle keši jsem se vlastně dozvěděl o existenci téhle zemičky.“

Mapa Podněstří

Foto:  Slávek Hoblík, Otto Šleger
Graf:  Martin Hanzík
Mapka: Petr Bublík