Mr.Kofi: Srpnové suvenýry

Je odpoledne. Venku panuje velké vedro, ale mně to ani tak nevadí. Sedím v klimatizované internetové kavárně na Andělu a pročítám si na jednom ze zdejších počítačů mailovou poštu. Není tu ani moc lidí, od protějšího stolu slyším zuřivé klikání myši, dnes nějací mutanti nebudou mít nejspíše ten nejlepší den. Jinak tu panuje klid. Otevírám zprávu od Groundspeaku a nevěřícně se dívám na monitor. Za každý den v srpnu jeden suvenýr? No to je tedy zajímavé, napadá mě. A už mi to v hlavě šrotuje, jak toho docílit, když budu v práci. Dělám totiž dvanáctihodinové směny. Takže po práci, případně před prací toho času tolik není, obzvlášť když jsem si téměř celou Prahu 6 vylovil a ani v centru to není s volnými krabičkami o moc lepší. Ale to se dá, pomyslím si, zaplatím a odcházím domů.

O týden později už mám nový počítač doma, takže můžu v teple domova přemýšlet o strategii lovu srpnových suvenýrů. Plánuju si, že si udělám seznam keší, které daný den budu lovit. Ke každé keši samozřejmě i alternativní keš, co kdybych ji náhodou nenašel. Vezmu do ruky rozpis směn na srpen. Je to dobré, mám pět směn od 10 do 22 h a zbytek jsou noční. Žádná směna od 6 do 18 h není, ty stejně moc rád nemám, nesnáším vstávání. Navíc jsem si vzal na poslední víkend přesčas, ten je od 10 do 18 h, takže na lov pojedu večer a ráno se v pohodě vyspím.

Červenec uplynul a pohledem do mapy zjišťuji, kam se vlastně vydat. Nakonec jsem žádný seznam nevytvořil, ale rozhoduji se operativně. V centru i na Dědině vznikly nové kešky, takže nakonec v ty kritické dny, což jsou víkendové směny od 10 do 22 h kvůli slabšímu provozu MHD, nebude takový problém něco ulovit. Jedna keš se dokonce objevila na úplně stejném místě, snad i krabička s logbookem jsou původní. Trochu divné, logoval jsem ji někdy v červnu, kdy byla v archivu, takže si ji za dva měsíce dám znovu, ale proti gustu žádný dišputát. Navíc můžu být vlastně rád, do Ruzyně to mám kousek.

Srpen je tady! Nastává každodenní honění se za krabičkami, možná to bude trochu náročné, ale když jsem navíc zjistil, že za všechny suvenýry a napsaný článek se dají vyhrát tři nádherné husitské coiny, jdu do toho s velkou chutí. Cosi mi říká, že jeden coin čeká právě na mě.

Je 1. srpna, čtvrtek, volný den. Rozhoduji se, že vyrazím do Krčského lesa, moc se mi tam líbilo, když jsem tam lovil na jaře. Několik mysterek se mi podařilo vyluštit, k odlovu je tam toho celkem hodně. Zjistil jsem, že pojmenování Krčský les je nesprávné, ale co, (nejen) pro mě to je prostě Krčák! Ráno jsem jel do Benic pro modely a poté se svezl na Chodov k metru. A vzal jsem to pěšky k první suvenýrové keši – Dětská opera Praha. Keš je moc hezky provedená, luštění nenáročné. A navíc se mi moc líbila ukázka na YouTube z jednoho představení tohoto souboru. Foto kešky nebudu přidávat, nechci spoilovat a kazit tak zážitek ostatním čtenářům. V Krčáku jsem strávil nakonec krásných 7 hodin, místy to bylo jako někde na Šumavě v hlubokých lesích. Dokonce i srnečka ke mně přišla a málem se nechala pohladit.

Druhý srpnový den byl dnem pracovním. Naplánoval jsem si výlet do východní části Prahy, ale nakonec z toho kvůli vedru byly jen dvě keše, obě mysterky. Suvenýrovou keší se stala keš Zamykací. Měl jsem v plánu odlov dalších keší, ale nakonec jsem si to rozmyslel, jel domů a před noční se prospal.

Třetí srpnový den byla sobota. Mylně jsem se domníval, že jsou farmářské trhy, proto jsem ráno přijel domů, osprchoval se a jel hned na Kulaťák. Tam jsem koukal jako tele, že nikde nic není. Tak jsem zajel na Letenské náměstí, skočil si pro keš Akademie výtvarných umění, u Kabátů v pekárně jsem si koupil snídani a valil domů spát. Už ráno v půl osmé bylo vedro k zalknutí.

Čtvrtý srpnový den jsem po noční dorazil domů a šel hned spát. Po obědě jsem se probudil, osprchnul a vyrazil na poměrně blízkou tradičku Diamant. Keška je celkem zdařile zpracovaná. Od ní mi pohodlně jel bus 225 na Divokou Šárku a pak jsem jel domů na Veleslavín.

Pátý srpnový den jsem měl volno. Ráno jsem se šel po noční vyspat, kolem dvanácté vstal a s Pěnkavky jsme se vydali na odlov několika keší směrem k Vysočanům. A povedl se nám naprostý majstrštyk, dali jsme legendární pražskou wherigo kešku MarHanovy schody!!! Ta se tak stala mou suvenýrovou keší pro tento den. Po vydýchání se jsme se vydali lovit další kešky v okolí. Den jsem zakončil posezením na pivku s jednou moc příjemnou slečnou.

Šestý srpnový den jsem se rozhodl vyjet na Kavčí hory. V okolí je plno krabiček, tak jsem vyrazil. Vyluštil jsem si i jednu mysterku a naplánoval ji rovněž k odlovu. Dojel jsem metrem na Pankrác a začal jsem multinou AltaVista II Podolský profil. Cestou jsem se přiblížil ke kešce Ztracený Pankrác, ale ouha! Na chodníku seděli stavbaři a chladili se ve stínu. Odlov tedy nemožný, ač jsem kešku viděl, nechtěl jsem ji prozradit před mudly. Šel jsem tedy na další kešku, Rezidence Kavčí hory, ale u ní si udělal rezidenci jakýsi homeless a naneštěstí byl doma, takže odlov opět nemožný. Do třetice všeho dobrého, řekl jsem si, a vydal jsem se pro kešku Wanastowky, která se tedy stala mou suvenýrovou pro tento den. Poté jsem lovil další kešky kolem až do úplného propocení trika a kolem půl čtvrté se vydal domů. Vedro bylo pořádné, taky co bychom chtěli v srpnu. Tento den jsem pořídil i pár zajímavých fotografií, ta Rezidence Kavčí hory je opravdu moc krásná stavba.

Sedmý srpnový den jsem měl směnu od 10 do 22 h, tudíž jsem musel vstát ráno v sedm a rychle vyrazit do centra. Na výběr bylo více nových, resp. obnovených tradiček, volba padla na Janák a Husův sbor. Odlov byl víceméně bezproblémový, naštěstí hlídač parkoviště měl jiné starosti než mě pozorovat, co tam dělám. Nejspíš si myslel, že chci ujet bez zaplacení parkovného. Odlovil jsem tedy, a pak rychle valil domů a do práce.

Ve čtvrtek osmého srpna rovněž desítková směna, tudíž budíček už ráno v sedm hodin. Byl jsem samozřejmě unavený po předchozí směně, moc se mi nechtělo, ale ten husitský coin se jistě krásně leskne, takže jsem z postele vylezl a vyjel opět do centra. Cílem bylo tentokrát Mírové náměstí s dle mého názoru nejkrásnějším pražským kostelem – kostelem sv. Ludmily. Ale ouha! Na místě pořád chodili mudlové, navíc v nedaleké kavárně, která měla posezení i venku na chodníku, na mě jeden pán zvědavě koukal. Maskován čtením nabídky zájezdů jsem se pokusil najít, ale neúspěšně. Rozhodl jsem se tedy pro alternativní keš, tou byla Otýlie. Tady proběhl odlov bez problémů, přesně v 8:00 h. Pak jsem došel na metro, jel domů a pak do práce.

Dnes jsem vyrazil s Pěnkavky na prohlídku pražských pasáží na Václavském náměstí a do jeho blízkého okolí. Pěnkavky moc času neměl, tudíž jsme prošli asi jen jednu polovinu. A protože jsme se přiblížili k Novoměstskému pivovaru, dali jsme spolu i tuto kešku, která se stala mou jedinou dnešní odlovenou keší. Plánoval jsem výlet k Horním Počernicím, ale déšť a únava mé plány překazily. Takže jsem se vydal s Pěnkavky domů a plánoval víkendový odlov.

V sobotu jsem se před odlovem keší vydal na Smíchovské nádraží, abych nafotil Šlechtičnu jedoucí do Lužné u Rakovníka. Poté jsem vyrazil na východ Prahy, kde je u hostivařských garáží nová keška Dopravní podnik – Garáž Hostivař nabízející hezký výhled na autobusy pražského dopravního podniku. Nebudu spoilovat, prostě je to parádní keška, kterou jsem ocenil mašličkou. A navíc u ní rostou nádherné bodláky (a pak že je to ošklivá rostlina!).

Poté jsem se vydal odlovit restík na Černokosteleckou a následně jsem vyrazil na východ Prahy a do Dolních Počernic. Cestou jsem sbíral převážně tradičky. Dokonce jsem si připsal i jedno DNF, keš nejspíš vzala voda nebo nějaký zvědavý mudla. Ani mi to nezkazilo náladu, přestože jsem musel vlézt do potoka, kde bylo po nedávných deštích dost vody. Bylo to totiž příjemně osvěžující. Nakonec jsem nalezl 14 keší a udělal si příjemný výlet. Geocaching mě opravdu hodně moc baví!

 

Při neděli jsem byl nějaký líný, tak jsem se rozhodl zajet si jen pro čtyři kešky. Tou první byla Mončičáková keš, další pak tři tradičky v oblasti Chodova a Opatova. Zpátky jsem jel busem až na libeňské nádraží, kde jsem chvíli pozoroval vlaky, abych nakonec jel domů a ještě to odpoledne si šel lehnout. Holt tělo ví samo nejlépe, kdy potřebuje řádně dobít baterky.

Dvanáctý srpnový den jsem se vydal odlovit pár tradičních keší do Stodůlek a přilehlé oblasti. Měl jsem ten den noční, takže času přes den bylo relativně dost. Dojel jsem metrem na stanici Luka a od ní jsem vyrazil pěšky pro čtyři kešky, které jsem za hodinu v poklidu odlovil. Suvenýrovou se stala keška určená pro výměnu odznáčků a placek Odznáčkový trh. A mohl jsem jet spokojeně domů a prospat se před noční směnou.

Probudil jsem se v jednu odpoledne a vyrazil pro kešku ke Galerii Nové Butovice. Měl jsem mezi nočními směnami, tudíž jsem doufal, že keš bude na svém místě a nebudu muset použít alternativní kešku. Byla tam.

 

Po druhé noční směně jsem se odpoledne vydal vlakem do oblasti Zbuzan. Prošel jsem si Jinočany, Zbuzany a Ořech a odlovil vše, co mi stálo v cestě. Suvenýrovou keší pro tento den se stala pohodová multinka Jinočany. Z Jinočan jsem si odběhl k Pražskému okruhu, kde zrovna probíhaly žně. Posléze jsem se přes Zbuzany a Ořech vydal do Řeporyjí na vlak a jel jsem na večerní pivko za kamarádem do Bubenče na nádraží.

Patnáctý srpnový den jsem se ráno díval do mapy a přemýšlel, kam se vydat. Nakonec volba padla na Satalice. V té oblasti jsem ještě nelovil, počasí je krásné, podívám se ke kbelskému letišti a projedu se vlakem. Vyrazil jsem tedy na Hlavák a poté osobním vlakem směrem na Neratovice. Vystoupil jsem v Satalicích a kešování začal odlovem nádražní multinky Satalice – nádraží. Poté jsem se vydal na procházku Satalicemi a své putování zakončil u kbelského letiště, kde jsem se pokochal smutným pohledem na dvě naše vládní letadla Tupolev Tu-154, toho času odstavená právě ve Kbelích.

Je pátek a mně začínají tři desítkové směny. Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat, přece jen ta únava je už znát. Navíc jsem s hrůzou zjistil, že keš připravená k odlovu na tento den má DNF logy, což jsem nechtěl riskovat, a připravená záložní je zcizena. Takže rychle pohled do mapy a Horoměřice to jistí. Dojel jsem tedy na Horoměřickou a odtud příměstským busem dorazil do této malebné vesnice na okraji Prahy. Ráno bylo prosluněné, nebe modré a tradiční semaforová keš odlovena úplně bez problémů.

Na sobotu 17. srpna připadnul letošní Mezinárodní den geocachingu. V rámci suvenýrů byl tento suvenýr začleněn mezi ty srpnové, klidně jej ale mohl Groundspeak dát odděleně, alespoň bychom ty suvenýry za sobotu měli dva. V ono sobotní ráno jsem vyrazil pro znovuobnovenou mystery keš 3. Harry Potter a Vězeň z Azkabanu, kterou jsem měl nedávno odlovenou, když byla v archivu, díky tomu to byla úplně snadná práce.

V srpnovou neděli jsem vyrazil k letišti, resp. k jedné z runwayí, kde se kdysi málem stala katastrofa nedozírných následků a o které pojednává i tato tradiční keš Odvrácená katastrofa. Odlovil jsem ji naprosto bez problémů, až když jsem odcházel a byl od kešky asi 100 metrů, tak se najednou vyrojili mudlopejskaři se svými chlupatými miláčky. No, ještěže tak!

Dnes jsem si naplánoval odlov v Hostivicích. Doma jsem si připravil nezbytné indicie pro tamější multiny a jeden letterbox a poté vyrazil vlakem od nás z Veleslavína. Jenže ouha! Dojel jsem na nádraží v Hostivicích, došel na Husovo náměstí a najednou se od západu přihnal obrovský černý mrak. Zvednul se vítr a začínal se spouštět pořádný liják. Rychle jsem oběhl všechny stage a nakonec jsem logoval za celkem velkého lijáku, naštěstí schován pod lípou. Místo několika keší jsem tedy dal v Hostivicích nakonec jen tuto jednu, ale hlavní bylo, že suvenýr jsem získal. A navíc, kdo z vás věděl, že i Hostivice mají svého čůrajícího chlapečka!

Tento den jsem měl naplánovanou vloženou noční směnu od třiadvaceti hodin, proto jsem se vydal lovit ke stanici metra Hůrka, nechtělo se mi jezdit nikam daleko. Tady jsem dal tradičku Město Hůrka, věnovanou právě této stanici, a pak jsem se vydal i pro jednu početní keš. Jenže mi v odpoledne zavolal Airspotter a spolu jsme se vydali do Senohrab na event Od západu k východu zubatá žába skáče, takže jsem si před tou noční tak moc neodpočinul. Ale to mi vůbec nevadilo, event byl parádní a na jednom úseku jsme taky zubatou žabičku poponesli. A navíc jsem všem mohl ukázat svou vlastní Zubatou žabičku, takže přítomní kačeři byli dokonale zmatení, kteráže ta Zubatka je vlastně ta eventová:).

 

Mezi nočními směnami jsem se vydal do Ládví, kde to díky své bývalé přítelkyni znám více než dobře, proto byl odlov dvou tradiček pro mě naprosto pohodový. Suvenýrovou keší se pro tento den stala keška věnovaná malému hřbitovu Věčný odpočinek Ládví.

 

Ve čtvrtek jsem se vydal na místo, kde proběhl hlavní cíl operace Anthropoid – atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Místo dnes vypadá poněkud jinak, ale díky infotabuli se dovíme, kde a jak se přesně atentát stal. Na tomto místě se nachází tradiční keš Vyšší princip popisující události oné doby. Rozhodně všem zájemcům o tuto událost doporučuji skvělou knihu od Jiřího Šulce Dva proti Říši. Dnes jsem odlovil jen jednu kešku a právě tato se stala mou suvenýrovou pro dvaadvacátý srpnový den.

Po třech nočních směnách jsem se vydal na rychlý odlov na Prahu 5, kde jsem odlovil jednu šuplíkovou mystery keš Tribonacci, kterou se mi kdysi povedlo vyluštit s velkou nápovědou. Provedení finále je opravdu skvostné! Poté jsem se zastavil pro několik tradiček, které jsem ještě neměl, a jel jsem domů si odpočinout, čekal mě pracovní přesčasový víkend.

Na sobotu jsem si schoval tradiční keš věnovanou budově jednoho finančního ústavu CSOB NHQ. Měl jsem přesčas od 10 do 18 h, takže jsem se sem vydal hned večer po práci. Mile mě překvapilo, jak metro o víkendu na sebe hezky na Můstku navazuje. Dojel jsem jednou linkou do stanice, přešel na druhou linku a hned přijel vlak a bez zbytečného čekání jsem mohl jet dál.

Nedělní přesčas ubíhal rychle, ale odpoledne začalo dost pršet. Mě to ale nevadilo, spíše naopak, mudlové zalezou a bude klid na odlov. Vydal jsem se hned po práci do Košíř, kde jsem neměl odlovenou jednu tradičku Vyhlídka na Košíře s hezkým výhledem na tuto čtvrť. Pršelo, ale nikde ani noha, navíc v lese pod stromy to tolik nevadilo, takže se mi povedlo zalogovat bez nějaké nezbedné kapky, která by padla na logbook. Provedení keše a její drzé umístění se mi moc líbilo. Cestou domů začalo pršet mnohem víc, takže jsem si tu jízdu busem hezky užíval.

Pracovní pondělí mě tentokrát ráno vyhnalo do Sedlce, kam jsem si vlakem dojel pro jednu tradičku na místní zastávce Praha – Sedlec. Pak rychle přeběhnout koleje (já vím, že se to nedělá), vyskočit na perón a mazat domů a do práce na desítku.

 

Tento den jsem již pociťoval značnou únavu a upřímně se těšil, až srpen skončí a já už se nebudu muset honit za suvenýry. Naštěstí jsem si vybral nedávno vzniklou trolejbusovou keš Trolejbusová trať Ořechovka – Svatý Matěj, ke které to nemám daleko, takže jsem byl brzy z odlovu doma. A zase hezky do práce.

Ve středu jsem se nejdřív pořádně vyspal, a pak sednul na vlak a dojel do Čakovic pro pár keší. Suvenýrovou keší se pro tento den stala krátká multinka věnovaná místnímu kostelu Kostel sv. Remigia – Čakovice. Poté jsem si odlovil několik dalších keší, zašel si do Globusu na jídlo a jel za kamarádem do Vršovic koupit si u něj v obchodě nějaké počítačové hry.

Počasí se v tento srpnový den ukázalo být velmi příjemné, proto jsem skočil na bus a vydal se ke Slanému na krásnou sérii Via Tutti Frutti – Bonus. Kupodivu mou první, a tudíž suvenýrovou keší nebyla žádná keš z této série, ale jiná tradiční keš Plochá dráha ve Slaném. Odtud jsem se vydal na ovocnou sérii. Procházka to byla úžasná, potkal jsem celkem dost kačerů, finálový bonus celé série je opravdu povedený. Doma jsem zjistil, že jsem ten den nachodil asi 16 kilometrů. Ale v této krásné krajině bych klidně nachodil i víc.

Předposlední srpnový den jsem se vydal opět na Hůrku, tentokráte do Centrálního parku, který mě překvapil svou velikostí a udržovaností. Nejprve jsem si došel pro tradičku věnovanou právě parku Centrální park, a poté dal jednu multi a ještě jednu tradičku, která ovšem svým provedením stála za to. A pak že výhled na paneláky nemůže být pěkný!

A je tu poslední srpnový den! Popravdě jsem za něj moc rád, chodit každý den pro kešku pro mě bylo celkem únavné. Mít auto, tak by to bylo nepochybně snazší. Ale jsem nakonec rád, že se mi to povedlo. Pro tento den volba padla na keš 2. Harry Potter a Tajemná komnata. Otazník i keš kousek od domova, takže po probuzení po noční jsem si udělal hezkou procházku. A pak si dojel na nákup.

Co říci závěrem? Nemá smysl se podivovat, proč se Groundspeak rozhodl pro suvenýry v podobě, v jaké jsme je sbírali. Zazněly některé rozumné (suvenýr by se měl vztahovat k význačnému datu či nějakému zeměpisnému místu) i méně rozumné (bojkotování odlovu keší v srpnu) názory, ale nakonec s tím můžeme nesouhlasit, můžeme se tomu divit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. Byly chvíle, kdy jsem toho měl plné zuby, příčí se mi něco dělat jen proto, že musím, ale nakonec vždyť mě do toho lovu všech suvenýrů nikdo nenutil. Jenže, jak se znám, dělat něco napůl, to není nic pro mě, takže když jsem začal ty suvenýry získávat, věděl jsem, že je musím získat všechny! Sám za sebe můžu poděkovat a teď jen doufat, že se štěstí unaví a sedne na mě v podobě nějakého toho coinu:).

 

Text a foto: Mr.Kofi