Miiike: Srpnové bláznovství aneb Ne, Geocaching není o číslech, jasně, že ne:)

Je půlka července, projíždím na webu fóra o geocachingu a najednou objevím „vášnivou“ diskusi o tom, zda 31 suvenýrů za každý den odlovu v srpnu je nebo není ta správná podpora geocachingu. Sám nevím, rozhodně se najdou argumenty pro i proti. Ale opravdu je to tak, že Groundspeak bude rozdávat za každý den suvenýr? No ne, že by na jejich „vlastnictví“ stál můj život, ale když budeme mít v profilu třeba jen 2., 15., a 28., tak to prostě bude vypadat blbě. Takže je rozhodnuto, jdeme do toho.

Jenže ono se snadno řekne a hůř provede. Okolí je beznadějně vylovené, nebo jsou zde mysterky, kde je snad časově výhodnější vyzkoušet metodu BF, než se snažit rozlousknout šifru. Ještěže v srpnu plánujeme strávit minimálně dva týdny „mimo základnu“. Paradoxně je to totiž v neznámém prostředí brnkačka.

Týden první
Začíná to dobře, první dny jsme strávili v okolí Zell Am See, kde jsme sice lovili už v lednu, ale keší jsou tu stovky. Prvního jich dáme jen pár na rozbruslení a druhý den se moc těšíme na Powertrail v okolí Saalbachu. Mysleli jsme, že v horách unikneme vedru, ale chyba lávky. Je okolo 35°C a jezero se rozhodlo změnit v termální lázně. V půlce trailu začal stávkovat georobotek, tak na druhou polovinu zůstávám sám. Beznadějně jsem si vybil jak iPhone (který jsem potřeboval hlavně na překlady hintů), tak Garmina. Ale celkově musím říct paráda, s cca 25 km v nohou máme už druhý srpnový den přes 70 keší. A navíc máme naši první Webcam cache! Třetí den georobotek stávkuje hned od rána, tak opět vyrážím sám na pár blízkých keší – zajímavá série pojmenovaná podle známých filmových dvojic – Pata a Mata tu nemají, dokonce ani Boba a Bobka:(. Už po pár desítkách minut si nadávám. Ty čáry v mapě nejsou blbě nahrané mapové podklady, ale vrstevnice! Asi za hodinu mám překrásný rozhled do celého údolí. Celou sérii fakt ale dnes nedám, prostě na to fyzicky NEMÁM, tak se asi po 10 keškách a třech hodinách vracím do údolí a volám: „SOS – Přijeďte si pro mrtvého tátu“. Zbytek dne sledujeme leteckou show nad jezerem. Čtvrtý den dám opět sám pár kešek hned ráno. No samozřejmě zapomenu na to, že aplikace bere datum logu z Kalifornského času, a když pošlu logy před devátou ráno, jsou vlastně včera. Tak to na webu opravím, sedáme do auta a bohužel se vracíme zpátky do Čech. Naštěstí jen na necelý týden.

Týden druhý
Vlastně nic zajímavého, sice mám okolo práce taky vyloveno, ale v neděli jsem vytipoval na každý den 1 nebo 2 keše (kdybych nenašel, abych měl rezervu), a všechny dny probíhají stejně. Metrem jedu o cca 30 minut dříve a během příjemné procházky (proč já to po ránu nedělám i bez keší?) proběhne odlov.

Ve čtvrtek v noci sedáme do auta a hurá směr Chorvatsko. Vlastně jsme do poslední chvíle nevěděli, kam pojedeme, ještě byla ve hře Itálie, ale v Chorvatsku je kromě nějakého toho moře, co furt chce georobotek, taky pár keší:). Hned po ránu dáváme jednu drive-in ve Slovinsku. Trochu mě mrzí, že nezůstáváme zde. Hustota keší je okolo Mariboru neporovnatelná s Chorvatskem. Pak zakotvíme na ostrově Krk. No, že by tu bylo překešováno, to fakt není, ale týden to vydrží a dokonce je nedaleko jeden trailíček. Tak třeba bude trochu snesitelnější počasí a dáme ho. „Horší“ počasí nastává hned v sobotu. Fakt nechápu, jak někdo může dát skoro u všech keší hint „pod kamenem“ nebo „kamenná zídka“, když tady jsou JENOM kameny a z nich postavené zídky!

Týden třetí
Všechny dny probíhají podobně. Skoro celý den jsme u moře a večer při procházce odlovíme několik blízkých keší. Jen jednou jsem to zkoušel přes poledne. A zase jsem naletěl. Já se snad nenaučím číst ty mapy, keška je opět celkem vysoko nad hladinou moře.

Mimochodem zajímavé je, že zde spoustu keší založili Češi a Slováci. Koncem týdne jedeme domů, po cestě jsme opět odlovili jednu drive-through ve Slovinsku a už jsme zase v tom beznadějně „vyluxovaném“ prostředí. V neděli na otočku odvážíme georobotka do Jizerských hor, takže po cestě není problém něco málo odlovit.

Týden čtvrtý
Dalo by se říct „přes kopírák druhý týden“. Vytipuji dopředu, co bych tak mohl odlovit a ráno tak disciplinovaně i učiním. V pátek jedu mimo Prahu, takže opět není problém párkrát po cestě zastavit a provést rychlé odlovy. A v sobotu? Vytáhnul jsem z brlohu dědu, který s námi nejdřív občas chodil na keše a postupně se z něj stal kačer. Vymyslel jsem, že pojedeme na další trail, tentokrát K.O.P.R. kousek od Plzně. A abychom všechno pěkně stihli, jsme už po osmé na jeho začátku. Abych to zkrátil – našeho geodůchodce jsem málem odvařil, nejprve šlapal statečně, ale pak pomaleji a pomaleji a s poslední keší si sednul na lavičku a musel jsem pro něj přijet. Ale všechna čest! Jo a ten den jsme určitě potkali mnohem víc kačerů než mudlů:).

 

Týden pátý a poslední
Dalo by se říct, že chodím po Praze a občas něco ulovím:). Měli jsem pár restíků, třeba nejnavštěvovanější kešku na světě nebo konečně vyzkoušet nějaké Wherigo, takže výzvy pomalinku plním. Ke konci týdne jedu pro dceru k babičce do Jizerek, a pak na otočku do Plzně, takže lovení opět není problém. A v pátek dostávám bláznivý nápad. Zase trail, tentokrát celkem nově otevřený Via Tutti Frutti u Slaného. A skoro celý ho s georobotkem obejdeme.

31. 8. 2013
V sobotu jdeme všichni na jednu jedinou keš – tu, která byla dlouho nejnavštěvovanější na světě – Terezku. A hotovo!

Poznámka na závěr
Bylo to super. Myslím, že jsme udělali mnoho užitečného pro své zdraví a podívali se do míst, kde bychom se bez tohoto koníčku asi nikdy neocitli. A pak že geocaching je o číslech a statistikách… Není:).

Statistiky
Těch 31 dnů v řadě by asi bylo celkem normálních… kdyby u nás nenavazovaly na sérii, kterou jsme začali 19. 1. A tak jsme 31. 8. lovili již 225. den v řadě, Terezka byla naše 1000. keš a srpen zatím nejúspěšnější měsíc.

… A na úplný konec
Aby toho nebylo málo, prošli jsme v neděli 1. 9. Žebráckou GeoZoo a sérii jsme ještě nepřerušili… No uvidíme, jak dlouho to půjde:).

 

Text a foto: miiike