Jak jsme šlapali do keší

kaČeRi na Tour de Západ aneb pojednání o proFRčení šesti států s DEsítkami měst kolem LUXusních keší, který jsme většinou minuli a odlovili tak nejedeN Lokální moták v mikrofilmu BEhem 70ti hodin…

Když se na začátku tohohle járu dozvěděl JiZw o Gigáču v Mainz, hned začal koumat, kde že to ten Mejnc je a jestli to bude sjízdný. A páč scuk v davu kačerů někde na nábřeží Rýna není dost vysoko posazená laťka, z původního plánu vystát si frontu na eňo-ňuňo MAZE a obohatit profil o nové ikonky, se stal výlet s plánem navštívit kromě Německa aj Holandsko, Belgii, Lucembursko a Francii. Sofistikovanej itinerář (prakticky doslova minutovník) byl napcán po okraj Webkama (na západě jich pořád maj o něco víc než u nás), Virtuálkama, Earthkama (ja, ja, wir lieben Challenges! ) a v neposlední řadě sedmi krabičkama s rokem založení 2001. Na výlet, kde bylo v plánu ujet přes 2600 km za původně plánovaných 68 hodin, se kromě mojí maličkosti nechali hecnout ještě Barca89, Hofic, Mawer, Vendyfa a Alexsc. Moje vedlejší úmysly byly navíc pokořit 13 druhů keší za den, což znamenalo navštívit jen o CITO navíc, jen 15 kilometrů od spacího bodu, a o něco kratší dobu spát, a v noci ze soboty na neděli místo spaní se jít projít na jeden D/T výživný trail s romantickým názvem Jungle Train (obzvlášť to slovo Jungle sem si měl přečíst víckrát, než sem vystoupil z auta).

Ale zpátky k odjezdu. Je pátek 15.5. ráno, 3:30 a já, přípomínajíc zombíka po třech lexaurinech, páč touhle dobou radši chodím spát než vstávám, nasedám k Mawerovi do auta, nabíráme ještě Hofica a páč zbytek má sekeru a dříme i po zaznění tónu budíku, vyrážíme z Brna – Bástru směr kůň s Vencou a Kájův brydž. Původně jsme měli v merku stadion 68ky v Kladně, ale nakonec je naše první keš dneška Polešínskej viadukt. Pro spekulanty: Ne, v navigaci nebyla nestavena nejkratší cesta do Mainz… I když jsme temperky s sebou nevzali, postupně vybarvujem jednotlivý severozápadní okresy Čech a nakonec přejíždíme hranice okolo desátý dopoledne u Bayerisches Grenzmuseum Schirnding. Mikro v tyčce mě netěší tak moc, jako skutečnost, že si díky ní konečně budu moct zalogovat před dvěma lety navštívenou challenge Czech Neighbours u D1. Dál už Německem drandíme podle předem vytipovaných keší, z nichž cíleně zmíním dvě konkrétně, a to Pottenstein Teufelshöhle z roku 2001 a její blízkou sousední earthkeš Felsburg Tüchersfeld na místech, kam se rozhodně chcu jednou vrátit připomínajíc slintáním týden hladového bernardýna při pohledu na svíčkovou na medium. Kombinace tolika nádherných vápencových jehel k (horo)lezení, hafo jeskyní okolo a mezi nimi se klikatící splavná řeka v údolí, kterou stráží nejeden hrad na okolních kopcích, to prostě chce (rozuměj chci) vidět nejen z okna auta. Následují oblíbená geo-komba v podobě setu „tradička, webka, tradička, earthka“ několikrát po sobě…

Chrnění máme rezervované v Darmstadtu, přijíždíme sem po 900 km asi ve čtvrt na dvanáct, po menší peripetii získáváme klíčky od pokojů a obratem vyrážíme do místních ulic pro pár keší navíc, a především, abychom stihli zdejší event minutu po půlnoci Samstag, der 16.Mai (1/13), který je dneska, v sobotu 16.5., první keší ze třinácti druhů, co chcem sfouknout ;). Přátelskej owner a komorní skupinka kačerů na náměstí ze sešlosti dělá příjemnej zážitek. Po zalogování a pokecu se odpojujem, abychom před spaním ještě odlovili zdejší tradičku Langer Ludwig (2/13) a webcam We´ll catch you! (3/13).

 

Okolo jedné jdem spát a po půl sedmé, (ne)dobrovolně vstáváme, abychom s Hoficem a Mawerem stihli CITO v blízkém Rödermarku (4/13). Přeplněné parkoviště a dav, ve kterém rozpoznáváme i známé z ČR dává jasně najevo, že tohle bude jiný kafe, než včerejší půlnoční event. Rukavice, pytel a hurá pro binec. I když ne tak docela úplně všichni, jak jsme si stačili povšimnout. Glukózu po ránu zachraňují indiánky z vedlejší krabice, než jsou pracovní rukavice ;). Po cestě z CITO si děláme ještě malou zajížďku na blízký Letterbox GPO (5/13), kde se prakticky míjíme s dalšími kačery. Je vidět, že jsme blízko davovému šílenství. Odtud už stopy našich pneumatik a kroků míří na samotnej GIGA event (6/13) a GPS MAZE EUROPE (7/13 ). A co teď napsat, abych nebyl přehnaně negativní a zároveň nekecal? Davy kačerů proudících sem a tam, stánky, kam se podíváš (…slovo event mi tu akutně hapruje s obsahem významu slova veletrh…) a opravdu „aMAZE“ dvouhodinová fronta na virtuální ikonku a 30 cedulí v Němčině. Prej v Praze byl MAZE bohatší o historii… Obdoba, možná skromnější, ale s daleko lepší atmosférou, a „nepojmenovaná“, byla od ČAGEO na MegaMoravii 2012 a mám na ni daleko pozitivnější vzpomínky. Jsu rád, že jsem tu byl, ale do repete se asi jen tak hrnout nebudu. Apozitivní zkušenost je ale taky zkušenost. Kdo zrovna nestál za ostatní ve frontě, mohl se jít kochat stánky, hledat LABkeše (8/13) nebo sbírat, zapisovat nebo fotit trackably, které byly vidět na většině lidí okolo. Pozitivně naladění místní a prakticky každej v okolí komunikující v angličtině nás potěšili, přesto jsme se zdrželi jen na dobu nezbytně nutnou a hurá dál – tentokrát na Wherigo Loto $$$ (9/13), které jsme si dohráli už dopředu do foroty a tak nyní si jen zajeli pro finále v podobě krabičky – a opět byl odlov jen vystřídáním se s jinými kačery. Jednu další raritu z roku 2001 cestou (http://coord.info/GLHJQJ1Z) a hurá na trojmezí Belgie, Německa a Nizozemí s letterboxem (http://coord.info/GLHJQP63) a především zatím chybějící earthkeší věnované nejvyššímu bodu Holandska – Hoogste vasteland punkt van Nederland (10/13). Tu nás uvítalo fakt hnusný počasí, mokro, vítr a já začal pochybovat, jestli se mi podaří realizovat plán projít se nadcházející noc. Po počkání na druhé auto a ostatní spolucestovatele hurá do Belgie – kromě pár jiných tradiček jsme tu odlovili i vytipovanou multinku-nemultinku Belle Croix – SK14 (11/13), nesedící moc svým typem díky úkolu spočívajícím v projekci v azimutu a metrů. Ale hlavně že ju máme! Malá odbočka cestou do Lucemburska pro mysterku Coin & TB Hotel (12/13) a kromě jiných i v Lucembursku fantastická virtuální keš Verluerekascht (13/13 ) s dech beroucím výhledem na krásně nasvícený hrad a podhradí ve 22:24 završila naše ultimátní snažení se o třináct kousků během jednoho dne.

 

Jeden by si řekl, že toho už mám(e) plný kecky, ale díky příznivé předpovědi počasí na noc a ráno se nechávám odvézt na začátek trailu za hranicemi Francie a přesně ve 23:59 nacházím první francouzskou keš (http://coord.info/GLHJQW9F). Francouzsky neumím ani slovo a tak oblézám plot a záhy zjišťuju, že jsem se ocitl podle všeho na mostě v havarijním stavu. Nicméně noc je milosrdná a tak nevidím, jak jsem vysoko. Po zjištění chybičky alespoň nacházím keš tomuhle mostu věnovanou, za kterou už následuje tolik lákavý Jungle train #1 až #70. Doma, z pohodlí gauče jsem si říkal, jak tam budou dvě křoví a nejen spadlej klacek přes cestu a jak Frantíci přeháněj s terénem… A tak zpětně oprava a případná omluva – s terénem a obtížností tu nepřeháněli! 😀 Tráva a kopřivy do půl pasu, sem tam rozeznatelná kolej bývalé vlečky (o kterou jsem v horším případě zakopnul), popadané stromy, větve zásadně v cestě a do toho všechno kompletně navlhčené rosou, co večer spadla – no bez přehánění jsem častěji hledal schůdnou cestičku, než keše, a to jsem keše hledal víc, než často a dlouho.. Krabičky byly většinou úplně jinde (trail už má taky podle data založení 2013 něco za sebou) a jinak vypadající, než by podle hintu odpovídalo, takže nebylo nahodilé najít mikrofilm s logbookem ve dvoumetrové výšce na lampě 16 metrů kolmo přes silnici od místa, kde byl hint „rail“ a byla tu i ta kolej. Zpoza houští mě místy pozorovaly svítící oči místní vysoké a já si u šestnácté ze sedmdesáti okolo 01:45 říkal, jestli to má dál cenu, durch promočenej od džugle okolo. Mělo! Přes pražce, milníky, zarážedla a semafory, přes výhybky, odstavené nákladní vozíky, vesnicí, lesem a polem. Unavenej jak tužkový baterky, co jely celou noc v Garminu, ale šťastnej jak blecha, jsem se v 6:44 domotal v pořadí na sedmdesátou keš trailu a páč pro mě měli dojet kolegové až okolo půl osmé, ustlal sem si v hamace kousek od kolejí a 10m od poslední keše Jungle Train #70. Páč sem byl spocenej, promočenej, bylo to spíš zdřímnutí si, než spánek, ale aspoň trochu jsem si odpočinul před nájezdem na Schengen :-). Při převlékání do suchého jsem spatřil cenu, co mě noční výlet stál. Dva gigantické puchýře na nohách, díky kterým zatím nemám šanci na svou procházku zapomenout ani 4 dny poté ;).

 

Nedělní cesta byla opět ve znamení earthkeší a webek, kterých je u nás pomálu, zpátky z Francie do Lucemburska a přes Německo na hranice. Po přejezdu do ČR ve čtvrt na osum večer, místo abychom se vydali nejkratší cestou domů, jsme to vzali přes Plzeň sever, město a jih, Klatovy, Strakonice, Prachatice, České Budějovice, Tábor a Pelhřimov. Posledních 100 km mezi jednou a druhou ráno v pondělí, zatímco jsem řídil po D1, už jsem si musel zpívat, jinak bych v tu ránu usnul – ale nakonec celí, živí a zdraví, i když utahaní, jak už dlouho ne, jsme dojeli zpátky domů.

Děkuju především posádce našeho auta, že se nechala hecnout pro pár skopičin navíc a samozřejmě i té druhé za navigování a především organizaci tohohle výletu. Tachometr ukázal navíc 2657 km, 182 bodů přibylo na kontě (z toho je ale 20 LABkeší), 3 vzácné ikony (…a po dalších po téhle zkušenosti vážně netoužím…), minimálně 4 splněné challenge o kterých vím, vylepšené statistiky v nejedné tabulce a grafu a především plná paměťová karta ve foťáku a zážitků nepočítaně. I takto může vypadat extrémnější verze téhle hry, teď jenom dát dobít virtuální i reálné baterky, co kdyby rewiever nespal a chtěl něco publikovat… ;).